.: Tvorba dávnověků :. Bez známek života

"Tvorba dávnověků" je neuspořádaně uspořádaná hromádka několika příběhů, které jsem psala v dřívějších dobách a s radostí si je znovu pročítám a poučuji se ze svých chyb.

Tak je prosím, neberte nějak vážně.

Dalo mi dost práce vůbec sebrat odvahu a publikovat je veřejně... :D A přeji vám hodně štěstí v poučování se z mých chyb z dřívějška! ^^

Kap. 1

Cora šla ulicí. Byla noc. Ticho. Nikde nezazněl ani sebemenší zvuk. Cora měla hlad. Už dlouho. Vzpomínala, jak ji přeměnil upír. Zapletla se do bitvy mezi upíry a vlkodlaky a jeden upír si zrovna udělal čas na to, aby ji proměnil. Potom ho roztrhal vlkodlak. Teď má Cora hlad. Přímo šílí hlady. A nikde ani živáčka. Najednou slyšela cosi z hospody. Nějaká rvačka. Připlížila se ke dveřím hospody a čekala, kdo z ní vyjde. Slyšela pár opilých chlapů, kteří nechtěli zaplatit. Za chvíli je tam odtud někdo vyhodí. Přesně podle očekávání. Bylo jich pět a zavřely se za nimi dveře. Cora využila příležitost a zakousla prvního. Potom druhého a třetího, zbylí dva rychle prchali. Cora se ultrarychle rozeběhla a skolila oba. Potom si vychutnávala chuť krve. Ohlédla se za sebe. Váleli se tam tři mrtvá těla a kolem nich plno krve. Vedle ní byly další dvě. Cora byla sytá. Ale z těch opilců měla v sobě taky hodně alkoholu. A opilý upír je dvakrát tak nebezpečnější než normální střízlivý upír. Cora se rozeběhla a vtrhla do nejbližšího domu. Byla tam matka s dítětem. Cora je pořádně vyděsila. Najednou se rozpoměla a zjistila, co dělá. Vyběhla zpět na ulici. Nesmí být taková. Ne, řekla si. Ale alkohol jí přece jenom zatemnil mozek a Cora se vrhla na tiché náměstí. Zařvala jako zvíře. Byla tak hlasitá, že probudila všechny v domech. Rozsvítily se byty. Cora zařvala znovu. Vyběhl proti ní chlápek s nožem, nejspíš také opilý. Cora ale útok odrazila a zakousla ho. Neměla hlad, ale milovala chuť krve. Vykřikla. Vrhnul se proti ní chlápek s pochodní. Musela utéct. Pouze dotyk ohně nebo dřevěný kůl dokáže upíra zabít. Schovala se do koruny stromů a čekala, až vystřízliví. Jinak by jí hrozila smrt. Začalo svítat. První paprsky jí dopadly na tvář. Trochu to štíplo, ale jinak nic necítila. Měla na tváři vzácné upíří znamení, které chrání před sluncem. Znamení mělo tvar slunce. Cora už byla střízlivá, ale zase trochu hladová. Slezla ze stromu, ale najednou uslyšela zavytí. Vyšvihla se zpět do koruny. Znělo to jako vlkodlak, ale ne úplně. Najednou to přišlo. Byla to dívka, kterou viděla při tom souboji, kdy byla přeměněna. Dívka, která není ani upír, ani vlkodlak.
"Ahoj," řekla. "Známe se, Coro, že jo?"
"Ano, Netty. Jak jsi to přežila?"

Kap. 2

"No, tak jo. Jak víš, rozeběhli se ke mě upír a vlkodlak, z každý strany jeden. Pak mě oba kousli, upír se mi vrhnul po krku a vlkodlak po noze. No a já byla úplně nehybná. Byla to příšerná bolest. Pak jsem omdlela, hned, jak mě pustili. No a já se probudila po boji. Když jsem se zvedla, zjistila jsem, že vypadám jako vlkodlak. Ale toužím po krvi. Takže jsem hybrid, to jsem hned poznala. Tak jsem šla ke smečce vlkodlaků, ti mne ale vyhnali jako netvora. Tak jsem šla ke klanu upírů, ale ti mě vyhnali jako monstrum. Tak jsem tě potkala."
"Páni, Netty, takže jsi hybrid? Neboj, já tě neodeženu. Pojď, seženeme něco k jídlu." Cora slezla ze stromu.
"Coro! A co slunce?"
"Mám vzácné znamení, podívej," ukázala jí tvář. Najednou si všimla ornamentů, které měla Netty na tváři.
"Netty! Co to je?"
"Na pravé tváři je úplněk, na levé slunce a na čele něco třetího, nevím. Ale chrání mě to před sluncem."
"Stejné slunce, jako mám já," řekla Cora. "Tak jdeme lovit. Myslím, že by bylo dobré jít do parku."
"Do toho rozlehlého?"
"Ano, do toho se stromy, tam je dnes nějaká akce. Bude tam spoustu lidí. Tak poběž!"
Cora a Netty se rozeběhly k parku. Ještě tam nikdo nebyl. Cora našla jeden strom, který byl opravdu hodně rozvětvený, a ukryla se v něm. Určitě je to skvělá atrakce pro děti, a také skvělé místo na lov. Konečně přicházeli první lidé. Někdo přišel ke stromu. Cora byla mnohem výš. Potom se začla krmit. Netty taky někoho ulovila. Potom vyrazily do lesa. Cora se s Netty rozhodla závodit v běhu, ale Netty se jí rychle ztratila z dohledu. Cora při běhu najednou objevila jakousi jeskyni. Zavolala Netty. Prohlížely si jeskyni, než do ní vešly. Než se ale rozhodly do ní vstoupit, zmizela. Cora a Netty se rozeběhly pryč, považovaly to za iluzi. Cora proběhla městem, ale vyrazil za ní nějaký chlap s nožem. Byl opilý. Cora mu ale rychle utekla. Sešly se na mýtině. Netty tam už dlouho čekala. Na mýtině byl nějaký mrtvý muž. Cora cítila, že je bez krve.
"Netty, tys ho vypila?"
"Nevím, asi ne."
"Jak asi?"
"No, nevím, zda ano nebo ne, na chvilku jsem vypnula a... jaksi nechala toho hybrida v sobě trochu popustit na svobodu..."
"Netty, ne. Tohle musí skončit. Nikdy tohle nedělej, pokud nemusíš."
"Nešlo to zastavit..."
"Dobře, ale..."
"Nechci, abys u toho příště byla."
"Budu utíkat."
"Ne! Moje pudy mě donutí běžet a roztrhat tě."
"Dobře. Tak se tě pokusím uklidnit."
Najednou začalo pršet. Rozpoutala se bouřka.
"Coro..." začala Netty.
"Co se děje, Netty?"
"Bojím se bouřky. Protože zase nechám hybrida..." zkusila říct Netty. Pak jenom vrčela.
"Netty, ovládej se!"
"Nemůžu! Uteč!" křičela. Cora se schovala na nejbližší strom a pozorovala Netty. Ta se začala bolestivě měnit v šíleně vypadajícího vlko-netopýra. Cora byla vyděšená. Najednou z lesa vyběhl někdo s křišťálově bílou dýkou v ruce. Lovec upírů. Slyšel řev. Netty řvala. Lovec po Netty hodil dýku, ale ta ji minula. Cora pořádně lovce neviděla, protože ho Netty hned zahnala. Ale vracel se z druhé strany.

Kap. 3

Lovec se vracel ze strany, kde byla Cora. Ta se maximálně skryla, a tak si jí lovec nevšiml. Vrhnul se zezadu na Netty. Cora se vrhla na lovce a setřásla ho z Netty. Cora vytasila upíří zuby. Zároveň jí zrudly oči. Kousla lovce do ruky. Ale bez jedu, jinak by byl ještě silnější. Lovec chytil Coru a mrštil s ní o strom. Omdlela. Boj mezi lovcem a Netty trval dlouho. Potom se najednou Netty proměnila do své podoby. Lovec ji chytil a odnesl. Když se Cora probudila, Netty a lovec byli pryč.
"Netty!" vykřikla. Žádná odpověď. "Kde jsi, Netty?"
Najednou Cora něco ucítila. Stopu. Netty a lovec. Vydala se tím směrem. Stopa ji vedla do jakéhosi domu. Pokusila se vejít dovnitř, ale bránila jí jakási ochrana. Pokusila se najít Netty zvenčí. Viděla ji puklinou ve zdi. Byla zavřená v čemsi, co vypadalo jako vězení.
"Chudinka Netty," řekla tiše. Netty se krčila u zdi. Cora se pokusila zvětšit škvíru ve zdi, ale nepovedlo se. Zdi byly moc tvrdé. Ale žádná zábrana tam nebyla. Coru něco napadlo. Mohla by se dostat malým oknem vysoko na zdi dovnitř. Vyzkoušela to. Okno bylo otevřené. Skvěle. Cora se dostala do nějaké pracovny. Ultrarychle seběhla dolů, tam, kde měla být Netty. Otevřela dveře. Neubránila se vrznutí.
"Ne," zašeptala Netty, "už ne..." Vypadala vyděšeně. Určitě jí něco udělali. Když ale spatřila Coru, rázem se její výraz změnil. Usmála se.
"Coro," zachraptěla s úsměvem. Zvedla se, ale měla spoutané ruce za zády a přivázané ke stěně. Cora k ní přiběhla a odvázala ji. Ve dveřích se najednou objevil lovec. Cora si ho dobře pamatovala.
"Vida, vida, tak tu máme i hybridku, i upírku. Skvěle."
"Ne!" vykřikla Cora. "Proč? Co jsme ti udělaly?"
"Zabíjíte lidi. Už mám nahlášeno minimálně osm úmrtí pod vašima rukama."
"Máme hlad," řekla Cora.
"Ta hybridka je nebezpečná," oznámil mrazivě.
"Naučí se ovládat," řekla Cora.
"To se nenaučí. Věř mi, tady je v bezpečí."
"Nevěřím." Cora se po něm vrhla. Lovec se chystal odrazit útok tím, že ji bodne do břicha dřevem.
"Ne!" vykřikla Netty a začala se měnit. Cora se otočila.
"Klid, Netty, uklidni se," začala říkat Cora a přibližovala se k Netty.
"Ne, upírko. Nechoď k ní. Vrať se! Pojď sem!" křičel lovec. Cora poslechla a s uklidňujícími slovy se vracela k bráně. Lovec a Cora zavřeli dveře. Cora se posadila na zem a smutně poslouchala Nettyino naříkání mísené s řevem. Lovec si taky sedl.
"Koukej nás pustit, lovče."
"Nemůžu, upírko. Nesmím. Máte štěstí, že ještě žijete. Ale já se s vámi nemůžu zabývat. Mám na práci temné vlkodlaky."
"Tak nás pusť, lovče!"
"Jsem Martin, upírko."
"Já jsem Cora. Hele, alespoň na jeden den. Chci zpět k té divné jeskyni..."
"Jaké jeskyni?" přerušil ji lovec.
"S Netty jsme šly lesem a spatřily jeskyni, a než jsme se rozhodly, zda do ní vejdem, zmizela." Lovec se urychleně zvedl.
"Kde? Kde je ta jeskyně?"
"Co šílíš?"
"V té jeskyni je jeden lektvar. Je ho tam spoustu. Díky němu se hybrid začne ovládat, nebude mít takový hlad a nebo nemusí pít krev. Upírovi to dá věčný klid, nemusíš potom lovit. Je to ten nejvzácnější lektvar pod sluncem."
"Opravdu?" Cora odhalila ostré tesáky v radostném úsměvu. Oči jí zůstaly stále světlé.
"Dovedete mě tam?"
"Pusť Netty. Vyrážíme."
Martin otevřel dveře. Netty byla uklidněná. Cora k ní přišla.
"Pojď, Netty. Půjdeme k té jeskyni," řekla. Cestou jí pověděla vše o tajemném lektvaru. Potom jenom tiše šly. Martin šel vedle nich, na tváři tvrdý výraz. Netty je vedla. Podle čichu hledala cestu. Najednou se zastavila.
"Tady to je," řekla.

Kap. 4

"Kde tady?" řekl Martin.
"Tadyta malá díra. To je ta jeskyně." Cora už lezla dovnitř. Netty za ní.
"Coro," řekl Martin. Cora se zastavila a otočila se na něj. "Buď opatrná."
"Neboj, budu," řekla Cora a zmizela v jeskyni. Za ní zmizela Netty. Ocitly se v síni s lahvičkami. Cora jednu otevřela a přičichla k ní. Neovládla se a vypila ji.
"Coro! Co to děláš?" Cora otevřela další a podala ji Netty.
"Vypij to," řekla. "To je ono. Ten lektvar. Přineseme i Martinovi."
"Coro!"
"Co je, Netty?"
"Tvé vlasy... Jsou najednou takové... Nádherné! Mají sytější odstín! A tvé tváře... jsou bledší."
"Asi to působí."
Netty se taky napila. Potom nabraly lektvar a vyšly ven. Podaly lahvičky Martinovi a Netty trochu odběhla. Začala se měnit v hybrida. Ale najednou se změnila v netopýra, malinkého netopýra. Sedla si Coře na rameno. Potom odletěla a změnila se v černou vlčici. Nechala se pohladit od Cory, a pak se změnila zpět do lidské podoby.
"Dokážu to ovládat! Díky!"
"Není zač, Netty," řekl Martin. "Tak, vracíme se zpět do mého úkrytu."
"Martine, prosím. Nech nás být," žadonila Cora.
"Nebojte, nebudete vězni. Budete mí hosté. Pojďte!" Cora se rozzářila. Vynesla ještě pár lahviček z jeskyně a pak jeskyně zmizela. Netty, Martin a Cora se vydali do úkrytu. Vevnitř čekala jedna dívka s chlapcem, upírem.
"Ahoj Abbey, promiň, že jsem se zdržel. Mám ale ten největší poklad pro nemrtvé. Zdravím, Maxi," pozdravil. Max byl upír, kamarád Abbey. Abbey byla Martinova sestra.
"Martine... Kdo to je?" zeptala se Abbey.
"Tohle jsou Netty a Cora. Netty je hybridka, která se napila lektvaru. Stejně jako upírka Cora," ukázal na Coru. Netty hned pozdravila Maxe a Abbey. Cora byla trochu zdrženlivější. Přeci jenom byli u ní dva lovci monster. Ozbrojení. Potom se ale seznámila s Maxem a bylo jí líp. Ve společnosti upíra. Moc dlouho se u nich ale nezdržely. Cora a Netty za soumraku vyrazily do lesa. Rozeběhly se, a najednou uslyšely vytí a řev. Souboj mezi upíry a vlkodlaky.
"Jdeme do toho, Coro?"
"Já nevím. Nevím, kdo je temný a kdo světlý. Půjdeme za Martinem a Abbey?"
"Já se tam nevrátím."
"Já ano, Netty. Nechci zbytečně zabíjet dobré." A utekla. Netty se rozeběhla za ní. Přiběhli k Martinovi. Seděl s Abbey a Maxem venku. Cora jim vše vylíčila.
"Jdeme, Abbey. Připrav zbraně," rozkázal Martin. Abbey přinesla batohy se zbraněmi. Netty se proměnila v netopýro-vlčici, a Abbey s Martinem na ni nasedli. Max a Cora běželi vedle sebe. Netty se rozeběhla s Abbey a Martinem na hřbetě a zmizela Coře a Maxovi z dohledu. Upíři brzy přiběhli, lovci s Netty už bojovali. Netty trhala jednoho vlkodlaka za druhým, Abbey skolila jednoho vlkodlaka a Martin zápasil s dalším vlkodlakem. Najednou spadl na zem. Vlkodlak se ho chystal zakousnout, ale Cora přiběhla a chytila vlkodlaka za krk. Vlkodlak zakňučel. Cora vytasila tesáky, oči jí zrudly. Zakousla se do vlkodlaka, ale nepila. Jen kousala. Vlkodlak řval. Potom Cora vlkodlaka odhodila a Abbey ho dorazila.
"Kryju ti záda," řekla Cora Martinovi a zvedla ho ze země. Boj skončil. Zbylí vlkodlaci se rozeběhli na všechny strany. Upíři vítězili. Cora si všimla mezi upíry jednoho mladého, černovlasého. Měl modré oči. Stejně jako další upírka. Asi jeho sestra. Jinou barvu očí než je žlutorudá mají jen narození upíři.
"Tak se mějte," řekl Martin. "Snad se brzy uvidíme."
"Ahoj," řekla Abbey.
"Mějte se," řekly sborově Netty a Cora.
Cora spolu s Netty vyrazila na západ. Vylezly na strom a povídaly si. Byly na špičce stromu. Strom byl jakýsi uschlý. Najednou Cora něco ucítila. Netty si toho taky všimla. Něco se pálí. Vyměnily si vyděšené pohledy a podívaly se pod sebe. Strom dole hořel. Někdo ho zapálil. Obě seskočily. Byli tam dva lidé. Vlkodlaci. Cora a Netty se s nimi začaly rvát. Vlkodlaci ale stále přicházeli, bylo jich čím dál víc. Obě se vyděsily. Co se s nimi stane? Najednou jeden vlkodlak padl. V zádech měl šíp. Tenhle šíp Netty i Cora někde viděly.