"Tvorba dávnověků" je neuspořádaně uspořádaná hromádka několika příběhů, které jsem psala v dřívějších dobách a s radostí si je znovu pročítám a poučuji se ze svých chyb.
Tak je prosím, neberte nějak vážně.
Dalo mi dost práce vůbec sebrat odvahu a publikovat je veřejně... :D A přeji vám hodně štěstí v poučování se z mých chyb z dřívějška! ^^
Stalo se to, když mi bylo devět let, zapisuje si Nina do svého tajného deníčku, šla jsem lesem a tam potkám malou opičku, úplně mrňavou, že se mi klidně vešla na prst. Ta malá opička mě zavedla do jedné jeskyně, a tam bylo mnohem víc nadpřirozených bytostí. Tam jsem dostala prstýnek ve tvaru stočeného hada, který měl místo očí malé rubíny. Už vím, že do rubínů přidala každá bytost svou schopnost. Když jsem ale jednou byla ve škole, jeden kluk mne tak naštval, že jsem byla s to ho něčím bolestivě praštit. To se ale had na prstenu vzepjal a zakousnul se mi do prstu. Kromě toho, že mi hadí zuby zajely celkem hluboko do kůže, mi celým tělem projela jakási úleva. Je mi jasné, že za to mohou kouzla nadpřirozených bytostí. Hned jsem se začala ovládat… „Co to píšeš za deníček?“ „Že by to byla další tajná láska?“ „Ty už nechceš Teodora?“ „Takže teď se ti líbí Stefan?“ Byli to její starší bratři, dvojčata. Nina leknutím zaklapla elektrický deníček tak rychle, že ho málem rozbila. Když se ujistila, že je deníček v pořádku, osopila se na bratry, Robina a Patrika: „Jste normální? Až já vás naštvu, to budete koukat, a…“ To už jí ale zase pokousal její hadí prstýnek, takže se zase uklidnila. Nastal večer. Ráno Ninu probudil Patrik: „Haló, už se chystáme k odjezdu, sestřičko. Alexa je už sbalená, tak nevím, co děláš.“ „Prý tam bude i starý Loctus,“ dodal Robin. „Vážně? Kdy jste mi to chtěli říct?“ osopila se na ně Nina. Pak se ale uklidnila. Když si začala balit věci, řekl jí Patrik: „Prý to letos bude pořádná sranda.“ A zmizel. Při hodinové jízdě autem Nina mlčela. Tak moc se těšila na Hormise Thallise, učitele magických bylin, zvířat normálních i magických a podobných věcí, a na Alfyho Loctiuse, učitele ovládání živlů. S Alfym se Nina naučila zatím ovládat bezpečný živel - vodu. Konečně přijeli do známé končiny. Nina vyletěla z auta, když zastavilo, a vynesla kufry. Jejich hotel byl zvláštní - měl tvar čtverce, a na rozích byly vystaveny kulaté věže, tři pro hosty a jedna pro personál, a to byla např. Nina nebo její babička... Tato věž byla vedle bazénu na zahradě. Nina vynesla kufry až nahoru do pokojů nejvýše ve věži. Velice se těšila, až bude babičce pomáhat. Jednou večer šla Nina do jídelny a uviděla spoustu lidí, kteří tam neměli co dělat. Zeptala se na to odborníka Hormise, který usoudil, že se jedná o tajemný lesní lid, který může vidět jen někdo s Darem. ,,Nino, ty máš ten Dar, a když se s někým seznámíš, může ten někdo dát Dar třeba Alexe," řekl Hormis. Nina tedy šla a potkala jednu dívku, asi stejně starou jako ona. Řekla jí tedy: ,,Ahoj, já jsem Nina. Jak se jmenuješ?" Dívka hned vykřikla: ,,Ty jsi normální člověk? A mluvíš se mnou? Ty máš Dar? To je skvělé! " Nina jen přikyvovala. ,,Já jsem Lenka, a támhle je náš vládce a můj táta, Alan," řekla dívka a ukázala na statného muže. ,,Poběž, ukážu tě tátovi. Je to asi padesát let zpět, co zemřel poslední člověk s Darem. Vyprávěl mi to děda. Ach, jsem tak ráda, že znám někoho s Darem. Máš tu někoho, komu bych mohla zkusit dát Dar? " řekla Lenka. Nina kývla: ,,Mám sestru Alexu a bratry Patrika a Robina... " ,,To je super! Já... No... Nemůžeme udělat rituál proměny hned teď? Táta bude možná souhlasit. Pojď, musím tě mu jít ukázat." Lenka vzala Ninu za ruku a odvedla ji k Alanovi. Alan Lence řekl: ,,Lenko, kdo to je? Neříkej mi, že jsi objevila někoho s Darem..." ,,Ano, tohle je Nina," skočila mu do řeči Lenka. Nina Alana pozdravila a Lenka s Alanem domluvila rituál. Nina se po dlouhé době vydala na svou procházku. Tentokrát ale kolem půlnoci, a ještě k tomu za úplňku. Nevěděla, že i zde jí může hrozit nějaké nebezpečí. Když zašla hluboko do lesa, uslyšela vlčí zavytí. Pak znenadání kdosi vyšel ze stínu. Nina doufala, že to bude někdo, koho zná. Ten někdo měl postavu jako člověk, a blížil se k Nině blíž a blíž. Najednou po ní ten někdo skočil a zakousl se jí do krku. Hned bylo vše jasné-byl to upír! Přišel sem lovit. Anebo rozšiřovat populaci upírů? To se teď Nině honilo hlavou, a pak padla do bezvědomí. Slyšela pouze velice blízké vytí, a pak jen, že ji něco kouslo. Pak usnula. Ráno ji probudil zpěv ptáků, a aniž by si všimla, že vedle ní někdo sedí, běžela se napít k nedaleké studánce. Když se vracela pro své věci, všimla si té osoby, která vedle ní seděla. Byl to Hormis, a když Nina přišla blíž, začal mluvit: „Jak tě mohlo takhle napadnout jít sem v noci, a co teprve o úplňku? Když se tu pohybuje ta obluda Vanessa Vampire. A..." „Já vím, ale co s tím naděláme, když už jsem upírka…“ Pak řekla: „Jak jsi mohl vědět, kde jsem a co se mi stalo?" „To je dlouhá historie, tím se teď nemusíme zabývat," vyhýbavě odpověděl Hormis. Nina se ale nedala: „Ty si myslíš, že se tím nebudu zabývat? Jo a hele, když víš, kdo z upírů mě proměnil, tak mi řekni, kvůli kterému vlkodlakovi jsem poloviční upírka?" „No… To byl ten… Hmm… Jak se jmenuje… „ Nina si ale všimla Hormisova nervózního pohledu. Pochopila, že před ní Hormis něco skrývá. Začala ho tedy provrtávat svým novým upířím pohledem, až něco z Hormise dostala: „Tak jo, máš mě. To já jsem tě zachránil před tím, aby se tebou Vanessa nasytila. Kdyby ti totiž vysála všechnu krev, byla bys absolutní upír, a kdybych tě takhle kousnul, tak bych tě zabil. Pokud nechápeš, jsem vlkodlak. Ách, už je šest hodin, měli bychom rychle do hotelu…“ „Jasně, už letím," řekla Nina a svou upíří rychlostí letěla k hotelu. Hned šla na zahradu, aby se viděla s Lenkou. Tak jí pověděla, co se stalo. Do toho přišla Alexa, tak Nina vyprávěla celý příběh znovu, pak přišli Patrik s Robinem, takže Nina vyprávěla příběh zase od začátku. A pak se objevil Michael. Nina, Alexa, Patrik a Robin ho znali z dovolené. Byl to celkem hezký kluk, třináctiletý, blond vlasy, pihatý na tvářích a měl menší předkus. Prostě nezaměnitelný. Ale ta povaha? Hrůza. Ninu polil vztek. To je nemůže alespoň jedny prázdniny nechat na pokoji? Pomyslela si, jak by se asi Michael tvářil, kdyby po něm skočila a ochutnala jeho krev. Škodolibě se usmála. Lenka však vycítila nebezpečí, a tak Ninu chytla za ruku. Ostatní udělali totéž. Nina se uklidnila. Neměla žízeň, ale ze vzteku by ho byla určitě zčásti vysála. Hadí prstýnek na ní působil málo - díky upíří automatické regeneraci se Nina jen trochu uklidnila. Lenka, Robin, Alexa a Patrik ji ale pevně drželi, takže po něm Nina nevyjela. Uklidnila se a tak ji došlo, že se hned mohla prozradit. Rozpustila si vlasy a klidně řekla Michaelovi: „No nazdar, Michaeli. Co tu děláš, takhle brzo ráno? Neměl by si ještě ležet v posteli?…“ „Slyšel jsem zvuky, tak jsem se šel podívat, a nakonec jste to byli vy čtyři." „Nás je pět," řekla potichu Lenka, ale Michael ji nemohl slyšet. Neměl naštěstí Dar. Lenka Nině řekla, že už musí do lesů za Alanem. Už začínalo být velké vedro, a tak Nina co nejpomaleji odešla. Když znovu přišla, byla v plavkách a skočila šipku do obrovského bazénu. Ostatní se také šli převléknout do plavek. V plavkách byl i Michael a jeho sestra Karolína, která byla asi o tři roky mladší než Michael, hnědovlasá a velice hodná a milá. Nina a Karolína si hned začaly na břehu bazénu povídat. Karolína začala: „Je to tu moc krásné, třeba ten nápad s věžemi. Těším se na snídaně, prý je každý den švédský stůl. A..." Nina ji zarazila: ,,Počkej minutku. A řekni všem, ať jdou z vody." Bazén byl opravdu velice hluboký, a díky zmínce o věži se Nina rozhodla vykonat svůj dlouho vymyšlený a promyšlený skok do bazénu z okna. Jako upírka si nemohla ublížit, tak se ujistila, jestli ve vodě nikdo není, a skočila. Nejprve to vypadalo na šipku, pak se v letu otočila na placák a před dopadem se nastavila do polohy na kufr. A spadla do vody. Naneštěstí koukal zrovna z okna Hormis a vyběhl za Ninou: „Co tě to zase napadá… Jo, jsi nenapravitelná. Takové skákání, to mi už příště nedělej." Pak se uklidnil. „Už žádné další tajné procházky? Ha, to nenechám jen tak. Co když potkám Vanessu? Nadělám z ní sekanou. Ta bude koukat," říká si v noci Nina, když se vyplížila z domu. Chtěla se Vanesse Vampire pomstít. Šla na palouček, kde byla proměněna, a čekala. Nic. Nikde nikdo. Najednou kolem ní proběhla srnka, zděšená něčím, co Nina dobře viděla: černovlasá dívka, zářivě rudé oči a upíří tesáky-ano, je to Vanessa. Byla stejná, jako když po ní skočila. Vanessa se ocitla blízko Niny, a Nina po ní automaticky skočila a svalila ji k zemi. Vanessa se bránila, ale Nina byla silnější: ,,Tomu se říká odplata, Vanesso. To od tebe nebylo pěkný. Neměla jsi mě proměňovat. Myslíš si, že to nechám jen tak?" Vanessa ale Nině utekla na strom: ,,Ty to nechápeš. Já piju krev jen ze zvířat..." ,,Tak jak je možné, že jsem proměněná v upírku?"
Tak je prosím, neberte nějak vážně.
Dalo mi dost práce vůbec sebrat odvahu a publikovat je veřejně... :D A přeji vám hodně štěstí v poučování se z mých chyb z dřívějška! ^^
Stalo se to, když mi bylo devět let, zapisuje si Nina do svého tajného deníčku, šla jsem lesem a tam potkám malou opičku, úplně mrňavou, že se mi klidně vešla na prst. Ta malá opička mě zavedla do jedné jeskyně, a tam bylo mnohem víc nadpřirozených bytostí. Tam jsem dostala prstýnek ve tvaru stočeného hada, který měl místo očí malé rubíny. Už vím, že do rubínů přidala každá bytost svou schopnost. Když jsem ale jednou byla ve škole, jeden kluk mne tak naštval, že jsem byla s to ho něčím bolestivě praštit. To se ale had na prstenu vzepjal a zakousnul se mi do prstu. Kromě toho, že mi hadí zuby zajely celkem hluboko do kůže, mi celým tělem projela jakási úleva. Je mi jasné, že za to mohou kouzla nadpřirozených bytostí. Hned jsem se začala ovládat… „Co to píšeš za deníček?“ „Že by to byla další tajná láska?“ „Ty už nechceš Teodora?“ „Takže teď se ti líbí Stefan?“ Byli to její starší bratři, dvojčata. Nina leknutím zaklapla elektrický deníček tak rychle, že ho málem rozbila. Když se ujistila, že je deníček v pořádku, osopila se na bratry, Robina a Patrika: „Jste normální? Až já vás naštvu, to budete koukat, a…“ To už jí ale zase pokousal její hadí prstýnek, takže se zase uklidnila. Nastal večer. Ráno Ninu probudil Patrik: „Haló, už se chystáme k odjezdu, sestřičko. Alexa je už sbalená, tak nevím, co děláš.“ „Prý tam bude i starý Loctus,“ dodal Robin. „Vážně? Kdy jste mi to chtěli říct?“ osopila se na ně Nina. Pak se ale uklidnila. Když si začala balit věci, řekl jí Patrik: „Prý to letos bude pořádná sranda.“ A zmizel. Při hodinové jízdě autem Nina mlčela. Tak moc se těšila na Hormise Thallise, učitele magických bylin, zvířat normálních i magických a podobných věcí, a na Alfyho Loctiuse, učitele ovládání živlů. S Alfym se Nina naučila zatím ovládat bezpečný živel - vodu. Konečně přijeli do známé končiny. Nina vyletěla z auta, když zastavilo, a vynesla kufry. Jejich hotel byl zvláštní - měl tvar čtverce, a na rozích byly vystaveny kulaté věže, tři pro hosty a jedna pro personál, a to byla např. Nina nebo její babička... Tato věž byla vedle bazénu na zahradě. Nina vynesla kufry až nahoru do pokojů nejvýše ve věži. Velice se těšila, až bude babičce pomáhat. Jednou večer šla Nina do jídelny a uviděla spoustu lidí, kteří tam neměli co dělat. Zeptala se na to odborníka Hormise, který usoudil, že se jedná o tajemný lesní lid, který může vidět jen někdo s Darem. ,,Nino, ty máš ten Dar, a když se s někým seznámíš, může ten někdo dát Dar třeba Alexe," řekl Hormis. Nina tedy šla a potkala jednu dívku, asi stejně starou jako ona. Řekla jí tedy: ,,Ahoj, já jsem Nina. Jak se jmenuješ?" Dívka hned vykřikla: ,,Ty jsi normální člověk? A mluvíš se mnou? Ty máš Dar? To je skvělé! " Nina jen přikyvovala. ,,Já jsem Lenka, a támhle je náš vládce a můj táta, Alan," řekla dívka a ukázala na statného muže. ,,Poběž, ukážu tě tátovi. Je to asi padesát let zpět, co zemřel poslední člověk s Darem. Vyprávěl mi to děda. Ach, jsem tak ráda, že znám někoho s Darem. Máš tu někoho, komu bych mohla zkusit dát Dar? " řekla Lenka. Nina kývla: ,,Mám sestru Alexu a bratry Patrika a Robina... " ,,To je super! Já... No... Nemůžeme udělat rituál proměny hned teď? Táta bude možná souhlasit. Pojď, musím tě mu jít ukázat." Lenka vzala Ninu za ruku a odvedla ji k Alanovi. Alan Lence řekl: ,,Lenko, kdo to je? Neříkej mi, že jsi objevila někoho s Darem..." ,,Ano, tohle je Nina," skočila mu do řeči Lenka. Nina Alana pozdravila a Lenka s Alanem domluvila rituál. Nina se po dlouhé době vydala na svou procházku. Tentokrát ale kolem půlnoci, a ještě k tomu za úplňku. Nevěděla, že i zde jí může hrozit nějaké nebezpečí. Když zašla hluboko do lesa, uslyšela vlčí zavytí. Pak znenadání kdosi vyšel ze stínu. Nina doufala, že to bude někdo, koho zná. Ten někdo měl postavu jako člověk, a blížil se k Nině blíž a blíž. Najednou po ní ten někdo skočil a zakousl se jí do krku. Hned bylo vše jasné-byl to upír! Přišel sem lovit. Anebo rozšiřovat populaci upírů? To se teď Nině honilo hlavou, a pak padla do bezvědomí. Slyšela pouze velice blízké vytí, a pak jen, že ji něco kouslo. Pak usnula. Ráno ji probudil zpěv ptáků, a aniž by si všimla, že vedle ní někdo sedí, běžela se napít k nedaleké studánce. Když se vracela pro své věci, všimla si té osoby, která vedle ní seděla. Byl to Hormis, a když Nina přišla blíž, začal mluvit: „Jak tě mohlo takhle napadnout jít sem v noci, a co teprve o úplňku? Když se tu pohybuje ta obluda Vanessa Vampire. A..." „Já vím, ale co s tím naděláme, když už jsem upírka…“ Pak řekla: „Jak jsi mohl vědět, kde jsem a co se mi stalo?" „To je dlouhá historie, tím se teď nemusíme zabývat," vyhýbavě odpověděl Hormis. Nina se ale nedala: „Ty si myslíš, že se tím nebudu zabývat? Jo a hele, když víš, kdo z upírů mě proměnil, tak mi řekni, kvůli kterému vlkodlakovi jsem poloviční upírka?" „No… To byl ten… Hmm… Jak se jmenuje… „ Nina si ale všimla Hormisova nervózního pohledu. Pochopila, že před ní Hormis něco skrývá. Začala ho tedy provrtávat svým novým upířím pohledem, až něco z Hormise dostala: „Tak jo, máš mě. To já jsem tě zachránil před tím, aby se tebou Vanessa nasytila. Kdyby ti totiž vysála všechnu krev, byla bys absolutní upír, a kdybych tě takhle kousnul, tak bych tě zabil. Pokud nechápeš, jsem vlkodlak. Ách, už je šest hodin, měli bychom rychle do hotelu…“ „Jasně, už letím," řekla Nina a svou upíří rychlostí letěla k hotelu. Hned šla na zahradu, aby se viděla s Lenkou. Tak jí pověděla, co se stalo. Do toho přišla Alexa, tak Nina vyprávěla celý příběh znovu, pak přišli Patrik s Robinem, takže Nina vyprávěla příběh zase od začátku. A pak se objevil Michael. Nina, Alexa, Patrik a Robin ho znali z dovolené. Byl to celkem hezký kluk, třináctiletý, blond vlasy, pihatý na tvářích a měl menší předkus. Prostě nezaměnitelný. Ale ta povaha? Hrůza. Ninu polil vztek. To je nemůže alespoň jedny prázdniny nechat na pokoji? Pomyslela si, jak by se asi Michael tvářil, kdyby po něm skočila a ochutnala jeho krev. Škodolibě se usmála. Lenka však vycítila nebezpečí, a tak Ninu chytla za ruku. Ostatní udělali totéž. Nina se uklidnila. Neměla žízeň, ale ze vzteku by ho byla určitě zčásti vysála. Hadí prstýnek na ní působil málo - díky upíří automatické regeneraci se Nina jen trochu uklidnila. Lenka, Robin, Alexa a Patrik ji ale pevně drželi, takže po něm Nina nevyjela. Uklidnila se a tak ji došlo, že se hned mohla prozradit. Rozpustila si vlasy a klidně řekla Michaelovi: „No nazdar, Michaeli. Co tu děláš, takhle brzo ráno? Neměl by si ještě ležet v posteli?…“ „Slyšel jsem zvuky, tak jsem se šel podívat, a nakonec jste to byli vy čtyři." „Nás je pět," řekla potichu Lenka, ale Michael ji nemohl slyšet. Neměl naštěstí Dar. Lenka Nině řekla, že už musí do lesů za Alanem. Už začínalo být velké vedro, a tak Nina co nejpomaleji odešla. Když znovu přišla, byla v plavkách a skočila šipku do obrovského bazénu. Ostatní se také šli převléknout do plavek. V plavkách byl i Michael a jeho sestra Karolína, která byla asi o tři roky mladší než Michael, hnědovlasá a velice hodná a milá. Nina a Karolína si hned začaly na břehu bazénu povídat. Karolína začala: „Je to tu moc krásné, třeba ten nápad s věžemi. Těším se na snídaně, prý je každý den švédský stůl. A..." Nina ji zarazila: ,,Počkej minutku. A řekni všem, ať jdou z vody." Bazén byl opravdu velice hluboký, a díky zmínce o věži se Nina rozhodla vykonat svůj dlouho vymyšlený a promyšlený skok do bazénu z okna. Jako upírka si nemohla ublížit, tak se ujistila, jestli ve vodě nikdo není, a skočila. Nejprve to vypadalo na šipku, pak se v letu otočila na placák a před dopadem se nastavila do polohy na kufr. A spadla do vody. Naneštěstí koukal zrovna z okna Hormis a vyběhl za Ninou: „Co tě to zase napadá… Jo, jsi nenapravitelná. Takové skákání, to mi už příště nedělej." Pak se uklidnil. „Už žádné další tajné procházky? Ha, to nenechám jen tak. Co když potkám Vanessu? Nadělám z ní sekanou. Ta bude koukat," říká si v noci Nina, když se vyplížila z domu. Chtěla se Vanesse Vampire pomstít. Šla na palouček, kde byla proměněna, a čekala. Nic. Nikde nikdo. Najednou kolem ní proběhla srnka, zděšená něčím, co Nina dobře viděla: černovlasá dívka, zářivě rudé oči a upíří tesáky-ano, je to Vanessa. Byla stejná, jako když po ní skočila. Vanessa se ocitla blízko Niny, a Nina po ní automaticky skočila a svalila ji k zemi. Vanessa se bránila, ale Nina byla silnější: ,,Tomu se říká odplata, Vanesso. To od tebe nebylo pěkný. Neměla jsi mě proměňovat. Myslíš si, že to nechám jen tak?" Vanessa ale Nině utekla na strom: ,,Ty to nechápeš. Já piju krev jen ze zvířat..." ,,Tak jak je možné, že jsem proměněná v upírku?"
,,To není možný, to jsi byla ty? Já se živím lesními zvířaty, neměla jsi tam co dělat. To se ti omlouvám. Hormis se na mě teda pěkně zlobil... Ale když ti to nevadilo, tak mi odpustil. On je opravdu hodný přítel, možná později i manžel, když to dopadne." ,,Jo vážně? Přede mnou o tobě mluvil jako o obludě. To mě opravdu zajímá, proč přede mnou neustále něco tají, ne?" ,,Na tom něco bude. A vážně promiň za tu přeměnu. Je to lepší, být upírka? Jsi silnější, lepší, rychlejší. A přitom jsi vlastně normální člověk." ,,To jo, to máš pravdu. Nechceš jít ráno k nám? Můžeme ti dát ten nejlepší pokoj, co ty na to?" ,,Jo, to beru." ,,Jen mi slib, že nebudeš nikoho ohrožovat. Na snídani, oběd a večeři choď radši do lesa." ,,Dobře, můžeme jít." ,,Tak jo," zakončila rozhovor Nina a vedla Vanessu k hotelu. A vedla ji opravdu ukázkově. Když došly k hotelu, stál přede dveřmi Alfy. Když viděl Ninu a Vanessu spolu, trochu se zděsil. Ale když Nina viděla Alfyho, zděsila se ještě víc. ,,Nino, kde jsi byla? Hledám tě po celém hotelu," začal Alfy. Vanessa jen tak prohodila: ,,Ale ona by ti trocha toho pohybu neuškodila." ,,S tebou si to vyřídím později, to se neboj," řekl naštvaně Alfy Vanesse, ,,A ty, Nino, pojď." Došli do Alfyho pokoje, a tam Alfy spustil: ,,Co to má znamenat, přivádět sem upíra? Víš, jaké riziko tu vystavuješ pro lidi? Teď mazej spát." „Ale Vanessa tu může být, ne? Slíbila jsem jí to." „Tak jo." „Dobrou noc." Nina vyběhla ven za Vanessou: „Vaness, pojď za mnou, rychle. Dám ti skvělý pokoj.
Nic víc tu nemáme, hih :D Teda... Jo, ještě jsem měla předepsaný konec celé této ....ehmknihyehm... XD
Nic víc tu nemáme, hih :D Teda... Jo, ještě jsem měla předepsaný konec celé této ....ehmknihyehm... XD
Boj končil. Gabriella si klestila cestu. Hledala Ryana. Po celý boj dělal, co mohl. Nebyl nikde vidět. Najednou ho uviděla. Byl u Viktora. Vydala se za ním.
„Stůj. Zůstaň, kde jsi. Nebo tvůj miláček skončí špatně.” Držel mu u krku nůž.
„Ne!” vykřikla. „Nech Ryana být!”
„To bych neřekl. Stejně mě zabijete, tak si do světa mrtvých vezmu někoho s sebou,” řekl a probodl Ryanovi srdce. Gabriella a ostatní zavřískli, Ryan bolestně zavyl, a bylo ticho. Všichni plakali. Viktor odkopl Ryanovo krvácející tělo směrem ke Gabrielle a zakřičel na ni: „Teď máš tu možnost. Zabij mě! ZABIJ MĚ!”
„Ne, já nemůžu.” Ohlédla se po Alici.
„Proč ne?” křičel Viktor.
„Já přece nejsem vrah,” řekla tiše a roztřeseně. Nastalo ticho. Jessica vyšla ke Gabrielle, klečící nad Ryanovým tělem. „Já ale ano!” křikla a rozeběhla se na Viktora s nožem.
„Ne!” zakřičely naráz Alice a Gabriella. Gabrielle vyšlehl z ruky plamen, který vytvořil čáru zabraňující Viktorově smrti.
„Ještě stále tu je naděje, že je Viktor i dobrý. Nemusí vyhasnout další láska.”
Najednou se Viktor uvědomil. Prázdnota v dimenzi mu zatemnila mysl. Není zlý. Miluje Alici. Rozeběhl se k ní. Objal ji. Ta ho ale odstrčila. Všichni ale zůstali smutně stát. Gabriella mluvila k Ryanovi rozechvělým hlasem:
„No tak. Ryane. Vstávej. Probuď se. Prosím. Prosím.” Položila mu hlavu na hruď. Kolem nich vyšlehl plamen a vytvořil kruh. Ten hned uhasl. Gabriella jen tiše klečela s hlavou na Ryanově hrudi a plakala. Vyzkoušela vytvořit kouli z energie, a vtlačila ji do Ryana. Nic se nedělo. Znovu mu položila hlavu na hruď. Najednou všichni zatajili dech. Ryanova krev se totiž vracela do jeho těla. Rána se zacelovala. Oblečení se vyčistilo od jeho krve. Začal dýchat. Gabriella zvedla hlavu. Ryan se také zvedl. Na nohy.
„Ryane!” vykřikla Gabriella a objala ho. Všichni s jásotem přiběhli a objali je. Najednou se všichni pustili. Ryan nasadil temný pohled. Sledoval Viktora.
„Ne, Ryane! Nech ho!” řekla Gabriella.
„On mě zabil!”
„Ale žiješ. Ušetřila jsem ho. Cosi mu zatemnilo mysl. Nyní už je ale jako prve.”
„Ty dokážeš napravit snad i Satana.”
„Ticho! Nedělej si z toho srandu. Šeredně se ti to může vymstít.”
„Jsi ztělesnění dobra. To se jen tak nevidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat