.: Tvorba dávnověků :. Comet

"Tvorba dávnověků" je neuspořádaně uspořádaná hromádka několika příběhů, které jsem psala v dřívějších dobách a s radostí si je znovu pročítám a poučuji se ze svých chyb.

Tak je prosím, neberte nějak vážně.

Dalo mi dost práce vůbec sebrat odvahu a publikovat je veřejně... :D A přeji vám hodně štěstí v poučování se z mých chyb z dřívějška! ^^

Hey hey hey!
Zdravím vás u prvního pokusu o jistý příběh. Jak snad víte, mnohokrát se stává, že když píšu, několikrát příběh mažu a přepisuju.

Takže... Zde je k vidění první verze příběhu Guardians!

Prolog

Dopřávajíc si klidný odpočinek náhle pocítil ostrou bolest na hřbetu ruky. Ostrou? Víc než to. Cítil, jak se mu tam pálila, škvařila kůže. Vyjekl bolestí a vyskočil na nohy, pocítil přitom chladivý průvan z otevřeného okna.

Naneštěstí už dlouho nic neviděl. Většinou ani nepotřeboval, mohl se řídit ostatními smysly. Mohlo to vypadat poněkud podivně, každopádně jelikož jsem se mezi lidmi nepohyboval. Teda... dokud jsem skutečně nepotřeboval, a i tak to vždy bylo jen v noci.

Dotkl jsem se seškvařené kůže na mé ruce a začal zběsile vnímat okolí; mé smysly brzy zaregistrovaly pohyb. Rozeběhl jsem se za ním a natahoval jsem po tom čemsi, co vonělo jako člověk, ruce, bohužel jsem byl z čista jasna skopnut na zem a ovál mne vzduch vycházející od právě prudce zavřených dveří.

Chlapec za dveřmi vydechl a stáhl si kapuci, odhalujíc tak černočerné krátké vlasy. Vytáhl z kapsy klíč, který ze zámku vzal, a zvenčí zamkl dveře. To by mohlo bezokého muže s maskou zdržet. Tedy... kdyby se rozhodl ho pronásledovat. Ještě jednou se nadechl a oddálil se ode dveří, míříc tak po prázdné chodbě ven z budovy. Ode dveří se ozvaly údery, a tak se ohlédl a ušklíbl se. Jenže z čista jasna zaslechl rachot, dveře vyletěly z pantů a spadly na zem, s mužem s modrou, bezokou maskou na sobě. Ten se rozhlédl, zavětřil a zuřivě vyrazil proti člověku, který se náhle dal na útěk.

Bohužel pro něj byl však bezoký muž mnohem rychlejší a skopnul ho na zem. Chlapec se začal plazit co nejdál od něj a postavil se na nohy, avšak jej to monstrum chytilo pod krkem a přirazilo ke stěně.

"Z-znova ne..." sykl chlapec a na útočníkovi bylo vidět, že jej věta zarazila. Možná...
Zvedl nohu a vší silou kopl útočníka do břicha. Jelikož ho to odkoplo až na zem, kleknul si chlapec nad něj a kolenem se mu zaryl do břicha, sázel mu jednu ranu pěstí do tváře za druhou, čímž mu spadla i maska. Hledět na tu tvář bylo... Odporné.

Ale na tohle zrovma nechtěl myslet. Bezhlavě pokračoval v úderech, dokud se osoba pod ním nepřestala mlet. Byl stále naživu, to bylo poznat, ale doufejme, že v bezvědomí. Chlapec vytáhl ze své brašny nůž a zamračeně pohleděl do tváře ležící osoby. Pozvedl ruce nad sebe, nadechl se a zavřel oči... A zasadil úder.

Když oční víčka rozlepil a pohlédl na zakrvácené, nehybné tělo bezoké osoby, nemohl věřit tomu, co udělal. Zvedl se a mělce dýchal, pomaličku couvajíc pryč z budovy. Tohle... Je šílený. Šílený. Ale...

Konečně se karta obrátila a Eyeless Jack dostal, co si zasloužil.

Cestou k městu si chlapec přiložil ruku na břicho a nahmatal ve spodní části starou, ale stále hmatatelnou jizvu, která jeho tělo zdobila už asi rok. Konečně... Mu to vrátil, i s podpisem. Jack mu vzal ledvinu, on mu vzal život.

Mezitím se ve starém, polorozpadlém domě se zasténáním pohnula postava doposud ležící na zemi.

Jaká škoda, že se chlapec netrefil nožem do srdce...

Kapitola 1

Černovlasý chlapec se následující den posadil do školní lavice se sluchátky v uších. Ještě stále byl otřesen událostí, která se předešlý den stala, ale i tak se mu ulevilo - jeho noční můra konečně zmizela.

Brzy se okolo scházeli jeho kamarádi a on byl nucen sluchátka sundat, aby s nimi mohl mluvit. Ale i tak... Se nezdál tak čilý, jako obvykle. Ke konci školního dne už působil více než letargicky a patrně byl rád, že už může vypadnout domů, a tak si na záda hodil batoh a se sluchátky v uších zamířil dlouhou cestou ke svému bytu.

Mohl si dát hlasitost na maximum a neomezoval ho naprosto nikdo okolo, protože taky nikdo v bezprostřední blízkosti nebyl. Nebo možná...

Jelikož jeho sluchátka moc dobře netěsnily, po okolí se rozeznívala hlasitá hudba spojená s řevem, která jako jediná uklidňovala jeho aktuální... trauma.

Ale konečně byl v bezpečí. Konečně po tak dlouhé době neměl strach vyjít ven. Ale... I tak měl pocit, že ho něco pronásledovalo. Nebylo to nic závažného, avšak trochu ho to v hlavě strašilo, přestože se skoro-úspěšně snažil tuhle myšlenku utlačovat.

Až do chvíle, dokud nezahlédl v nedalekých keřích pohyb.

Domů ze školy chodil přes město a poté i les, a zrovna ta méně obydlená část jeho cesty jej vždy děsila. A teď...

Si vytrhl sluchátka z uší a zastavil se. Pomalu a ostražitě se ohlížel za sebe, a když si ničeho neobvyklého nevšiml, otočil se zpět dopředu, aby pokračoval v cestě.

Přímo před ním stála jeho noční můra, vyšší muž s modrou maskou bez očí. Chlapec vyjekl a pomalu začal couvat před zjevením, o kterém si myslel, že je mrtvé.

"Co jsi zač?" ozval se jeho chraplavý hlas, když se k němu přibližoval. Vytáhl si zároveň rukáv své černé mikiny a ukázal vypálený cejch. "A co po mě chceš?"

Chlapec pochopil, že pokud začne vystrašeně couvat, akorát pobídne monstrum k útoku. A tak se nadechl a napřímil, následně udělal krok blíže k němu.

"Odplatu," zasyčel.

"Takže jsme se už někde potkali, že?" zasmál se kanibal. "No, mám pocit, že bych měl svoji práci... dokončit," zasmál se šíleně a sáhnul si do kapsy, avšak dřív, než stihl vytáhnout nůž, jej černovlasý chlapec chytil za obě zápěstí, strhl paže a tím i trup níže k zemi a následně kopl vraha kolenem do hrudi. Nebezpečně vyhlížející postava se bolestně zkroutila, jelikož bylo ne příliš hluboké zranění od nože ještě čerstvé.

"Tak co, Jacku," uchechtl se černovlasý chlapec a kopnul do vraha, který padl na kolena a jen k němu zvedl hlavu, přestože nic neviděl.

"Chcípni v pekle," sykl, postavil se na nohy a rozeběhl se do lesů. Patrně byl až moc slabý na to, aby dokázal bojovat - což byla výhoda, kdyby však neutekl.

Chlapec se dal zase do pohybu směrem domů, tentokrát bez hudby. Až v tenhle okamžik jako kdyby z něj hrdinství opadlo a on se začal třást. Noční můra, která ho pronásledovala ve snech už asi rok, se zdála ještě včera být mrtvá... Avšak teď tu prostě byla. Buďto je schopen rychlé samoléčby, nebo se prostě netrefil do srdce. První možnost se zdála až moc sci-fi... Takže...

Tok myšlenek mu zpřetrhal hlas, který se ozval za jeho zády.

"Ahoj...?"

Černovlasý chlapec se otočil a spatřil milou dívku s fialovými vlasy s polovinou tváře zakrytou šálou.

"A-ahoj," kývl a zastavil se.

"Promiň, že tě otravuju, já jenom... Myslím, že máme jednu věc jaksi... společnou."

"Ehh... a to je...?" zvedl obočí. "Kdo vlastně jsi?"

"Oh, promiň... Jmenuju se Gabriella, ale to je jedno. Ty jsi Aaron, že? No... Jenom chci... mluvit o tom... incidentu s Eyeless Jackem, co se tu teď odehrál."

Kapitola 2

"P-počkej..." zamračil se Aaron.

"Jo, myslím to vážně. Viděla jsem to a zdá se, že jsi se s ním nesetkal prvně..."

"No... Jo, ale co s tím?"

"Trochu o něm vím. Chci říct... Nejen o něm, a s takovýmihle stvůrami mám... Řekněme, že zkušenosti."

"Je jich snad... Víc?" zděsil se Aaron.

"Dá se to tak říct. Anyways... Jsem ráda, že s tebou můžu mluvit, totiž těch, kteří se s nima setkali a přežili, tu není moc... Chtěla bych tě vzít za kamarádkou, která na tom je dost podobně. Nevadilo by ti to?"

"No..." zamyslel se Aaron.

"Budeš mít možnost o tom trošku mluvit," pobídla ho Gaby.

"Ale víš ty co? Tak jo, klidně," přijal Aaron. "Teď hned?"

"Proč ne? Já čas mám a ona určitě taky - záleží na tom, jak na tom s volným časem jsi ty," usmála se Gabriella

"No... problém mi to nedělá, takhle to řeknu," kývl černovlasý chlapec.

"Tak... fajn, když říkáš... Pojď za mnou."

Nějakou tu chvíli následoval Aaron nově poznanou dívku a začalo se ho zmocňovat stále větší znepokojení. Přeci jen tu dívku právě poznal a vůbec neměp ponětí, zda je bezpečné se s ní vůbec bavit. Kdo ví, kam ho táhla. Po včerejším a dnešn zážitku se už jednoduše neubrzdil a hlavou mu začaly běhat katastrofické scénáře, díky kterým se nakonec jen vyklepaně zastavil s pocitem, že už nezvládne jít dál.

"Hej... co je?" otočila se dívka.

"Hele... Kam mě to vůbec táhneš? Co jsi zač? Co... Co po mě chceš?"

"Ah... jasný, chápu. Jako jestli se mnou jít nechceš, nemusíš, ale aspoň si pamatuj jedno - S Jess už delší dobu plánujeme se potvor, jako je ta, co tě napadla, zbavit. Pokud o noční můru přijít nechceš, tak prosím, fajn. Chtěla jsem ti pomoct." Její hlas náhle zněl tak ledově a neústupně, že se Aaronovi po zádech rozběhl mráz ještě intenzivněji.

"Kde mám brát jistotu, že nejsi jedna z... nich?!"

"Tak narovinu. Pokusil ses to hovado zabít a nepovedlo se ti to - znamená to, že až se uzdraví, půjde po tobě. Kdybych byla já jedna z nich, zabiju tě na místě, protože oni si stejně na taktikách moc nepotrpí. Takže si vyber - chceš, aby tě zabilo velký vraždící hovado, nebo to riskneš a půjdeš do toho se mnou a Jess?"

"Hmph..." rozmýšlel se Aaron. Měla pravdu.
"Pokud se mě ten týpek pokusí zabít, urazím mu pařáty dřív, než se mě dotkne. Takže díky za nabídku, ale je to v pohodě."

"Jsi debil nebo jo? Doteď ses ho pokusil killnout, když byl oslabenej, a ani jednou se ti to nepovedlo - kurva co chceš dělat, až bude zas... zdravej?!" syčela Gabriella.

"Eh..."

"Uvědom se," ozvalo se kdesi z povzdálí a Aaron doslova nadskočil úlekem.

Kapitola 3

Z lesa vyšla pohledná zrzka a očima probodávala černovlasého chlapce.

"Ahoj Jess, fajn, že tu jsi," pozdravila Gabriella, ale dívka patrně se jmenující Jess přešla rovnou k černovlasému chlapci.

"Ano, je neslušný poslouchat cizí rozhovory, já vím, sorry, ale pokud se jedná o Creepypastu, chtěla bych vědět o všem, co se v okolí šustne. Takže zaprvý, abychom si to ujasnili: Fakt... fakt si myslíš, že dokážeš tý masožravý potvoře bez problému nakopat prdel? Jakože vážně?!"

"Uhm, Jess... Klid, prosímtě..." snažila se ji uklidnit její kamarádka. "Probereme to tam..."

"Okay, beru," vydechla Jess a pokusila se hodit do klidu. "Jdeme."

Skutečně netrvalo dlouho a dostali se ke staršímu nepoužívanému mlýnu na okraji lesa hned nad říčkou. "Tohle bylo nejideálnější místo, kde jsme se s Gaby mohly scházet," promluvila Jess. "Kdyby jsi měl pocit, že na tebe tam něco spadne, neber to na lehkou váhu a prostě vypadni ven. Ok?"

"No... Jo, jasný," kývl Aaron.

Následně se společně nasoukali dovnitř a Aaron měl šanci se rozhlédnout. Bylo to tam docela prostorné, to se musí nechat, a udržovalo to jakýsi tajemný nádech.

"Um, asi si sedneš na sud nebo tak nějak, třetí židle nevedeme," ozvala se Gaby a když se Aaron otočil za hlasem, zjistil, že dívky sedí na židlích u stolu, a tak k nim přešel a dotáhl si bližší sud, kterých tu pár taky bylo.

"Takže... Co je s ním?" pohlédla Jess na Aarona.

"Ty mě asi nemáš ráda, viď?" zamračil se chlapec.

"Um, hele... Je jenom trošičku obezřetnější, okay?" zastala se Jessica kamarádky. "Neznáme tě ani jedna a nic o tobě nevíme."

"Fajn... eh, takže... asi bych mohl začít mluvit. Ehm... Jmenuju se Aaron a před rokem jsem se sem přistěhoval, bohužel prvních pár dní bylo asi to nejkritičtější, co se mi tu stalo - jistým způsobem jsem ve spánku přišel o ledvinu. A pamatuju si až moc dobře, že za to mohla osoba v-"

"Eyeless Jack," skočila mu do řeči Jess. "Pokračuj, tohle mě docela zajímá."

"Ok... takže ten týpek s tím ohavným ksichtem a maskou na ksichtě + bez očí se jmenuje... um, Eyeless Jack?" ujistil se Aaron.

"Jo," kývla Jess.

"No, celý rok následovaly noční můry. Dostalo se mi pomoci od rodičů a přátel, ale i tak jsem začínal být paranoidní, když už ale nadcházel třičtvrtěrok strachu z toho, že mě znova najde a "dokončí svý dílo", začal jsem se shánět po informacích z hodně širokého okolí. Domákl jsem se tak, kde by se mohl přibližně nacházet a potom jsem ho... našel a pokusil se ho zabít. Uznávám ale, že jsem doufal, že uvidí, kdo může za jeho smrt, a tak jsem se s nín rozhodl trochu pohrát: Udělal jsem si menší cejch a vypálil mu ho na hřbet ruky. Ono je to fajn, protože se mi to nepovedlo a on to tam furt bude mít a bude na to myslet a možná se bude cejtit jako já celej rok. Patrně ví, že by mi nedělalo problém ho zabít, takže..."

Jess se udeřila do čela. "Myslíš to vážně, nebo je to jenom vtip? Kámo, docela tímhle riskuješ, uvědom si to. Navíc, k čemu? Potřebuješ si pohonit ego? Tak to trochu klídek, ok?"

"Chci jen rozšířit strach mezi zabijáky. Chci je pozabíjet. Já... Nechci, aby se nevinným lidem dělo něco takovýho. Chci je všechny do jednoho vyhladit," hleděl na své okolí černovlasý chlapec se zamračeným výrazem.

"Takže jsi sem přivedla psychopata," zhoupla se Jess na židli a pohlédla ke Gabrielle.

"Musíš uznat, že odvahu má," pohlédla na ni Gaby.

"To není všechno, snad chápeš. Vždyť... oh shit, chová se jako... Čeho chce tímhle dosáhnout, jen tak mimo jiné? Tetování pro Creepypasty? Je tohle normální?"

"Chcípnu tak či tak, alespoň to můžem udělat trochu zajímavější," ozval se Aaron.

"Můžem?" pohlédla na něj Jessica.

"Nechtějte mi říkat, že byste do toho nešly," pobídl je chlapec.

"No... Ne? Promiň, ale já fakt nejsem kokot, abych takhle riskovala a nechala se sejmout vrahem. Sorry, ale na to ti fakt nepřistoupím," zamítla razantně Jessica.

"Uh... Ani si nechceš představit, jaké by to bylo, být plížícím se stínem, temným smrtonosným oblakem vyzobrazeným cejchem, který značí osobu, která v blízké době zemře? Přiznej si to, nechali tě trpět až dost dlouho... A tebe snad ne, Gabriello? Řekněme našim nočním můrám "ne"..." začal mluvit Aaron něžně, vkládajíc veškerou svou energii do slov, která vytvořil.

"Dost, já jdu pryč," zvedla se Jessica ze židle a vyšla z místnosti, práskla za sebou dveřmi.

Kapitola 4

"Jess..." sykla Gaby. "Promiň, s důvěrou k cizím lidem je na tom snad hůř, jak já," vrátila svou pozornost k Aaronovi. "Každopádně mi tvůj nápad nepřijde špatnej, fakt ne. Jenom..." uchechtla se, "je to trochu šílený, přiznej to. Chápu, že v tobě Jessica vidí šílenýho psychopata."

"Fajn, budeme takoví psychopati oba," zažertoval Aaron, ale výraz Gaby náhle ztvrdl.

"S tím slovem bych si moc nezahrávala. Chci říct, že v tobě vidí tu potvoru tam zvenčí - a já z menší části taky, přestože je tvůj nápad lákavej," promluvila Gaby o něco chladněji.

"Jo, jasný. Ale má to výhodu - kdybychom k nim přišli s bílejma praporama a vyvolávali jméno Boží, dosáhli bychom něčeho? Ne. Ani o píď bychom je nezastavili. Tady si bohužel nemůžem hrát na to, zda budem "ti lepší", nebo ne. Oni to neberou. Nejde jim o nic jiného, než o sledování toho, jak lidem vyprchává život z těla, a já nechci skončit jako další oběť. Na jejich úrovni budeme mít mnohem větší šanci je do jednoho vybít," pokusil se Aaron o stejně ledový hlas.

"Bylo by fajn, kdyby tohle slyšela Jess," podotknula Gaby.

"Asi bych jí to měl jít říct, co?" pokusil se chlapec zvednout na nohy.

"Pokud jo," zastavila ho Gaby, "tak na ni buď, prosím,... Chovej se k ní šetrně. Mám pocit, že ona z nás nese tyhle monstra nejvážněji - každopádně pokud ti o tom bude chtít mluvit, řekne ti to, ode mě se nic nedovíš. Mám pocit, že si tě oblíbíme obě, ale chce to trochu času. Každopádně s ní zkus promluvit - snad to zabere."

"Díky," zvedl se ze židle Aaron a přešel ke dveřím, které otevřel a rozhlédl se po okolí. U stěny mlýna seděla zrzka, zahleděná do země.

Aaron zavřel dveře, přešel k ní a posadil se vedle ní.
"Víš... občas jsem si říkal, zda jsem fakt jediný, kdo s těmi potvorami má zkušenosti. Jsem rád, že jsem vás dvě poznal, a... Děkuju. Díky, že tu jste a že se necítím tak... sám," pokusil se Aaron začít rozhovor a jen doufal, že to zabere.

"...není za co," řekla Jessica rychle a uhnula pohledem.

"Chtěl bych se zeptat... Vadím ti tu? Jakože... Jestli jo, tak... Se klidně vyklidím..." pokračoval opatrně v konverzaci.

"Vaděj mi všichni stejně, z toho si nic nedělej. Sorry, jestli se chovám fakt... Nepříjemně, jen poslední dobou hodně přemýšlím."

"Nad čím, pokud se můžu zeptat?" Aarona začínal jejich dialog ještě více zajímat.

"No... Je to docela složitý a nevím, jestli o tom dokážu mluvit před prakticky cizí osobou..."

"Jestli o tom nechceš mluvit, tak mi to nevadí," vyhrkl Aaron.

"Ne, já... Podle mě bys to měl vědět, jestli... Hodláš zůstat mezi náma," začala mluvit. "Donedávna jsem netušila, že až takhle zvrácení vrazi běhají po lesích USA - nebo kdo ví kde ještě. Když jsem to zjistila, dostala jsem se do koncerzace s Gaby - a spolu jsme zjistily další věci a díky tobě se nám možná povede... Pomstít se? To zní blbě. ...dohnat je před spravedlivej soud. Chtěla bych ti ale říct, jak jsem se o nich dozvěděla," zastavila se na chvilku a popadla dech. "Kdybych... To nedala nebo se rozbrečela, promiň mi to... Okay?" pohlédla na něj.

"V pohodě," kývl Aaron.

"No... Já... Měla jsem sestru. Úžasnou, milovanou sestru, byla o rok mladší a o trošku vyšší, než já - což je docela podivný - a měla jsem ji hrozně ráda.

Jedné noci jsem se probudila kvůli zvukům, které jsem zaslechla z chodby, zvedla jsem se a šla se podívat, co se děje. V ségřiném pokoji stál vysoký, zjizvený, hnědovlasý chlap a jednou rukou bodal do mé sestry nožem, druhou přidržoval její ústa. Pak se všechno semlelo hrozně narychlo, zakřičela jsem a pak přiběhli rodiče, skončila jsem jenom... S jizvou," vyhrnula si Jess rukáv a ukázala hodně znatelný skoro zahojený škrábanec, v očích se jí leskly slzy. "...ségra přišla o život, nebyli schopni ji nijak zachránit. C-chápeš to...? Moje sestra... Mohla žít," rozplakala se Jessica a Aaron, netušíc, zda reaguje správně, ji chytil za ruku a sklopil hlavu.

"N-nemysli na to..." pokusil se vybrat jednu z tisíce myšlenek, které by ji mohly utěšit. Které by mohly.

"Já... Se pokusím," zvedla hlavu a chlapec jí položil ruku okolo ramen ve snaze ji doopravdy utěšit.

Kapitola 5

Hned poté, co Aaron vkráčel do školy a zastavil se u skříněk, k němu přišla Gaby a zaťukala mu na rameno.
"Jé, ahoj..." usmál se na ni.

"Jenom... Ti chci poděkovat za to, že jsi s Jess mluvil. Mám pocit, že jí to alespoň nějak pomohlo. Dneska odpo se tam zas uvidíme?"

"Ehh, to byla přece samozřejmost," kývl černovlasý kluk. "A jasný, hej s mamkou jsem mluvil a pochopila, že prostě budu venku s... Kamarády. Takže mě už asi nebude hned hnát domů," kývl.

"Fajn, tak... ahoj," zamávala na něj Gaby a odběhla pryč.

"Wau, Aaron si už nabaluje takovýhle kusy?" ušklíbl se jeho spolužák.

"Pff, debile," zasmál se Aaron. "V kolikátce jsme teď?"

***

Po druhé hodině odpolední byl mlýn ještě prázdný, pustý a poměrně děsivý - sám se o tom Aaron přesvědčil. A tak se jen posadil a začal přemýšlet.

"Měli bychom zjistit, kde všude se tihle... Odporní vrazi nachází," začal si tiše povídat pro sebe. "Ten Eyeless je někde tady v okolí. Slyšel jsem ve zprávách o chlapovi s rozřízlou pusou... Oh well. Nerad to říkám, ale hodilo by se mi tu mít Jess nebo Gaby... Eeeh, chjo. Takže co tu máme za zbraně, nebo co to má bejt... Eh, pistole? Fajn... Slušnej kapesní nožík..."

Zatímco si povídal nahlas pro sebe, zaslechl v mlýně hluk. Prudce se za sebe otočil, avšak jelikož se zvuky rozléhaly po celé místnosti, nedokázal určit, odkud přesně přišly. Sáhl po první věci, kterou měl po ruce, a tiše zamířil ke dveřím z mlýna, kdyby náhodou hrozilo nebezpečí větší, než na které byl připraven.

Když se však rozhlížel po místnosti, spatřil jakousi siluetu postavy, která tam stála ve stínu a pravděpodobně čekala. Aaron vytáhl před sebe dýku, což byla první věc, která se mu dostala pod ruku. "Vylez," pobídl postavu neústupně a udělal dva kroky dozadu.

Osoba vyšla ze tmy a už podle postavy bylo vidět, že se jedná o muže, který mimo to... Držel v ruce sekyru.

Aaron couvnul o další krok, ještě blíže dveřím. "Co tady chceš," klesl hlasem tak, aby jeho dotaz zněl co nejneúprosněji.

"Hádej... anebo víš ty co, rovnou ti to řeknu... Krev," napřáhl se hnědovlasý chlapec s šátkem přes ústa a žlutými brýlemi na očích, připraven během okamžiku sekyrou udeřit. Chlapec uskočil do strany a za zády tak měl dveře. Sáhl za sebe po klice, bohužel ji však nemohl nahmatat, tak začal zběsile šátrat po jakékoliv možnosti otevřít dveře, zatímco se k němu ten týpek přibližoval. Nakonec se mu podařilo dveře otevřít a vyklouzl ven, dveře zabouchl a hluboce oddechoval vedle futrů, s dýkou připravenou v ruce.

Pak jen spatřil, jak se dovnitř otevírají dveře. Hluboce se nadechl a zaťal zuby, pořádně uchopil dýku a připravil se na nejhorší. O něco vyšší muž, než byl on sám, vykročil z budovy mlýna a následně mu byla do boku zabodnuta dýka, Aaron si přitom ještě stoupl za něj a podrazil mu nohy. Přitom vytáhl z jeho boku dýku a když už týpek ležel na zemi, odebral mu obě jeho sekery, které držel připravené v rukou.

"Asi sis vybral špatný místo," ukázal na něj Aaron hrdě dýkou.

"To si myslíš jenom ty." Muži se podařilo vyskočit na nohy, přitom mu z tváře spadl šátek. Když spatřil Aaron jeho ústa, leknul se a ucouvnul - ne pokaždé vidí člověka s takovým postižením.

A onen muž se na Aarona jen šibalsky usmál a pak se ztratil v mlýně. Aaron se hned ulekl, jelikož nechal na stole pistole a další využitelné zbraně - jen z celého srdce doufal, že by tu dívky nenechávaly nabité zbraně.

Aaron se nadechl a vydal se do útrob mlýna, hledajíc onoho podivného muže.

Kapitola 6

Aaron držel v ruce jak dýku, tak obě sekery, a měl namířeno do místnosti, kterou před chvílí opustil a kam zamířil i onen sice bodnutý, avšak stále čilý psychopatický muž. Byl to docela problém, jelikož patrně slyšel vše, co si tam pro sebe Aaron vyprávěl a pravděpodobně tam najde i nabité pistole, což by byl problém. Přitisklý na stěně chodby se přibližoval do místnosti, až tam spatřil právě tu osobu, prohrabující se ve zbraních. Nebylo jich moc, ale... stále si měl z čeho vybírat.

Náhle se maskovaný týpek otočil a spatřil Aarona, vzápětí bleskurychle vzal pistol a vystřelil. Nebyl však jediný, kdo tu byl dostatečně rychlý, Aaronovi se totiž povedlo uhnout a schovat se za stěnu. Zhluboka dýchal, věděl, že z tohohle kouká trochu větší problém, jelikož netušil, jak se z tohohle rohu, ve kterém se ukrýval, dostane, aniž by nebyl postřelen. Situaci ještě zhoršily přibližující se kroky. Aaron začal rychle uvažovat: Pokud by se rozeběhl, patrně by neznámému návštěvníkovi nedělalo problém jej jedinou ranou zasáhnout. Kdyby zůstával ukrytý, on by logicky hledal blízké okolí, jelikož viděl, jak Aaron uhýbá. A kdyby se po něm hned vrhnul... Hned se po něm vrhnul a shodil ho, měl by dost šancí, že nevystřelí. Možná ale může střelit za roh dřív, než vykoukne z místnosti... Moc možností chlapci stejně nezbývá.

A tak zůstal Aaron stát za rohem a jen poslouchal kroky, přibližující se k němu. Čekal, čekal, číhal...

Když byly kroky dostatečně blízko, připravil si ruce a pokrčil nohy, připraven ke skoku, pak jen spatřil ve dveřích hlaveň pistole a postupně i celé tělo nezvaného hosta. Aaron jednou rukou uchopil pistoli, kterou držel onen muž v ruce, druhou si napomohl, aby jej při skoku shodil na zem. Podařilo se mu dostat pistoli z jeho rukou a tou jej pětkrát prudce udeřil do hlavy. Pak vytáhl svou dýku a znova do něj bodl. Naprosto ignoroval okolní svět, nevnímal výhružky té osoby, nevnímal jeho tiky, nevnímal to, že se muži málem povedlo dát mu pěstí, nevšiml si ani toho, že se ozvalo zavrzání dveří.

"Aarone!!" zakřičela Jessica, když spatřila, co se děje. Aaron seděl na těle patrně již dospělého muže, v jehož těle byla zabodnuta dýka, vedle Aarona ležela pistole. Nabitá.

"Dost že jdete," hodil Aaron nebezpečným pohledem po Jessice a za ní se schovávající Gaby. "Díky tomuhle týpkovi jsem málem přišel o život. A kdybych se nerozhodl mu ublížit, najdete tu akorát tak moje rozsekaný tělo."

"Ale Aarone, počkej, to stačí-!" Oči Jess byly v úděsu rozevřené dokořán a jen sledovala situaci.

"Mně teda ne," vytáhl Aaron dýku z jeho břicha a uchopil do ruky pistoli, kterou namířil osobě napůl v bezvědomí na hlavu.

"Aarone, prosím, neunáhluj se," řekla Jessica rázně.

"Přišel sem, aby mě zabil," odsekl Aaron. "Tak proč bych ho nemohl zabít já?"

"Aarone, prosím, nech ho v bezvědomí, ale nezabíjej ho, můžeme z něj třeba něco dostat... A vůbec, nechci, abys ho tady zabíjel. On ti tvůj život nevzal, ne? Třeba ve skutečnosti ani nechtěl..." špitla Gaby.

"Gaby, tenhle týpek je ten Toby Rogers, o kterým se mluvilo jako o sebevrahovi. Přežil to a je z něj... Docela... Vrah, abych to tak řekla. Máš pocit, že vypadá, jako kdyby si přišel hrát?" pohlédla Jess na Gaby.

"Jak to sakra... Všechno víš?" pohlédl na ni s šeredným údivem Aaron.

"Research. Dohledávám si informace. Ještě nikdy's nebyl ve sklepě tohohle mlýna? Těš se, až tě tam vezmu, bude to ještě zajímavější, než všecko, co si pamatuju."

"Fajn, až tenhle týpek chcípne, tak se tam půjdu podívat," kývl a vrátil pozornost zpátky onomu muži ležícímu pod ním, a.k.a. Tobymu Rogersovi a.k.a. Ticci Tobymu.

"Aarone, ne!" řekla Jess rázně.

"Proč ne?"

"...jsme lepší, než oni," promluvila Gaby.

"Vy možná. Já klidně budu stejná svině, jako tihle vraždící parchanti, jenom abych je mohl všechny do jednoho vyhladit," zasyčel Aaron.

"Fajn. FAJN," zareagovala na to Jess. "Ale budeš si ho z podlahy seškrabávat sám."

"To bude maličkost," usmál se Aaron, aniž by na ni pohlédl, a připravil se ke střele.

"Nějaká poslední slova?" usmál se na Tobyho. "Ne? Fajn~"

Mlýnem se vzápětí rozlehl výstřel.

Kapitola 7

Gaby a Jess byly schoulené do sebe, odvracejíc zrak od události. Ticci Toby, ač téměř v bezvědomí, zrychleně dýchal, a Aaron si kamenným výrazem stoupnul na nohy. Jessica byla ze dvou dívek první, která se rozhodla pohlédnout na onu spoušť, a byla dost překvapená, když spatřila hlavu Tobyho v celku a menší, novou díru nad ním.

"Pravda, může se nám hodit," řekl Aaron. "Ale měli bychom zařídit, aby se neprobral, dokud to nebudeme potřebovat," kopnul do jeho hlavy. Poté se zdálo, že je vrah skutečně v bezvědomí.

"A... co se stalo?" zamračila se Gaby.

"Nějak se sem dostal a málem mě rozcupoval na kusy. To se stalo. Jak... dozvěděl se nějak o nás?"

"Pochybuju. Spíš hledal přístřeší. Každopádně proč tady? Je to zvláštní," přemýšlela Jess. "Netušila jsem, že by se pohyboval poblíž, když je tady nedaleko Eyeless Jack. Měl jsi štěstí, žes vyvázl živej, Aarone. Gratuluju."

"Oh, dík. Em, co teď s ním? Nenechával bych ho tady..."

"Sklep."

Gaby i Aaron pohlédli na Jessicu.

"Hodíme ho do sklepa. Odtamtud se nedostane, mám takovej pocit."

A jak řekla, tak i udělali: společně se jim povedlo odtáhnout Ticci Tobyho po schodech do sklepa, a když sešli dolů, Aaron málem Tobyho pustil, když se jen porozhlédl po první místnosti. Čekal všechno, jen ne stěny polepené papíry s fotografiemi a přibližnými lokacemi více jak tuctu vrahů. "Co..."

"Tady je všechno, co jsem zatím dohledala. Na tý větší mapě je vypsaný, kde přibližně by mohli bejt. Pojď, hodíme ho támhle do tý druhý místnosti a vysvětlím ti to tady."

Chvíli nato ležel Ticci Toby zavřený a zamčený za poněkud pevnými dveřmi v temné místnosti, do které nepronikalo žádné světlo. Stále ještě nenabyl vědomí a nikdo neměl potřebu si jej všímat. Kdyby byl vzhůru, slyšel by z vedlejší místnosti hovor trojice lidí.

"Tadyto vlastně už můžu předělat," přešla Jess k mapě a vzala špendlík s papírem, na kterém bylo napsáno "TICCI TOBY", a umístila ho z Oklahomy do Utahu. "Poslední informace o něm byly z minulýho roku, je samozřejmý, že se za tu dobu mohl přesunout až sem."

"Takže... Ty informace nejsou úplně přesný, chápu to dobře?" zeptal se Aaron, stojící vedle ní.

"Vycházím ze starých svědectví nalezených na internetu, spousta z nich je zavádějící," rozpovídala se Jess. "Nejsem si úplně jistá lokací všech Creepypast, ale Eyeless Jack a Ticci Toby jsou stoprocentně tady. Klidně si to prohlídni, jestli chceš."

"Spíš by mě zajímalo, co uděláme s tím Tobym. Myslíš, že může vědět, kde jsou další?" zajímal se Aaron.

"Určitě se s nima sem tam porval o teritorium. Můžem z něj něco dostat," špitla Gaby.

"Nedělá mi problém to z něj pod tlakem dostat. Umím způsobit bolest," řekl chladně Aaron.

"Eh, nechci tě zklamat, ale on to neucítí. Nevnímá bolest," pokrčila Jess rameny. "Zkusit můžeš maximálně tak psychickej tlak."

"...oh. Aha, fajn." Aarona to na chvíli zarazilo a pak jen došel k závěru, že by měl do sebe vstřebat více informací. "Každopádně chci, aby mu skončil na ruce ten cejch, kterej jsem vypálil i Eyeless Jackovi."

"Ugh. Co s tím furt máš?" zamračila se Jess.

Kapitola 8

"...kdybychom šířili jenom smrt," začal mluvit Aaron, "nemusí se nám to vždycky podařit. Chci jim.do kůže vypálit svý znamení. Ať si pamatujou, že já tam vždycky budu. A že každýho z nich dostanu. Do jednoho."

"Aarone, myslím, že by ses měl uklidnit..." špitla Gaby.

"Aarone, nejsme sérioví vrazi... Ty vole, jsme jenom lidi, co se snažej sami sebe bránit!"

"Zabili ti sestru, Jess. Gaby málem zabili a já kvůli nim přišel o ledvinu. Rád bych podotknul, že policie nebyla schopná chytit ANI JEDNOHO z těhle týpků - nebo snad ano? Kdyby je chytli, čeká je smrt. Ale šikulům cajtům se nepovedlo pár věcí, se kterýma my problém nějak nemáme - támhle ve sklepě nám leží Ticci Toby a Eyeless Jack bude patrně šmejdit okolo nás. Navíc... A teďka to bude asi až moc přehnaný, ale zabíjet vrahy ve spánku nám nic nepřinese. Každej z těch týpků stopro ví o někom dalším. A vypálení cejchu je jen jeden ze způsobů mučení za účelem vynucování si informací."

"Takže prostě taková tvoje třešinka na dortu."

"Přibližně."

"A jaký princip to má?"


Zde jsem už fakt nevěděla, jak by měl Aaron přesvědčit Jess, a přestože byla ta jejich nesnášenlivost mezi sebou zábavná, začínalo mi to tam vadit... A když jsem dostala nápad mnohem lepší a podle mě i kvalitnější, než byl tento, neváhala jsem a přestala se věnovat této verzi :D