.: Tvorba dávnověků :. Královna zombie

"Tvorba dávnověků" je neuspořádaně uspořádaná hromádka několika příběhů, které jsem psala v dřívějších dobách a s radostí si je znovu pročítám a poučuji se ze svých chyb.

Tak je prosím, neberte nějak vážně.

Dalo mi dost práce vůbec sebrat odvahu a publikovat je veřejně... :D A přeji vám hodně štěstí v poučování se z mých chyb z dřívějška! ^^

Kapitola I.

Kristen seděla u okna, sledovala kapky vody stékající po skle.

Bylo 4. února. Venku bylo víc vody než sněhu. Letošní zima nestála za nic.

Měla lyžák. Byla noc. Všichni v pokoji spali, kromě ní. Nevěděla, co dělat. Usnout nemohla, a kdyby chtěla otevřít dveře a vyjít na chodbu, slyšeli by ji. Tak ji napadl šílený nápad. Převlékla se, otevřela okno a pomalu vylezla ven. Pak okno lehce přivřela. Usmála se a vydala se na cestu. Když chodila se třídou okolím na vycházky, všimla si jedné chaty. Byla opuštěná a polorozpadlá. Moc se tam chtěla jít podívat. Ale normálně to nešlo. Musela to vymyslet jinak.

Když se dostala do blízkosti chaty, posadila se na kámen a přemýšlela.

"Co se stane, když půjdu dovnitř?" řekla nahlas. Měla trochu hrůzu z toho, co může být uvnitř. Vždycky byla trochu paranoidní. Začala si v mysli přehrávat katastrofální scénáře. Usmála se, vstala a vydala se k chatce. Pocítila vysoký příval adrenalinu. Přišla k oknu a pohlédla do něj. Vypadalo to tam prázdně. Usmála se a otevřela dveře. Chvíli stála na prahu a přemýšlela, jestli v chatce opravdu nikdo není. Prohlížela si vnitřek chatky. Koukala do obrovské místnosti, která měla na druhé straně další dveře. Zhluboka se nadechla a vkročila do místnosti. Dveře se okamžitě s prásknutím zavřely. Kristen se lekla, otočila se a pokusila dveře otevřít. Začala s nimi lomcovat, ale nic se nestalo. Dveře zůstaly zavřené. Kristen byla uvězněná.

"No co," řekla. "Tak to tady aspoň prohlídnu."

Přešla místnost a otevřela další dveře. Nahlížela do další místnosti, která měla také naproti další dveře. Tyhle byly ale vykopnuté. Místo dveří tam vlastně zůstala jen díra. Kristen se pousmála a chtěla přejít místnost. Chtěla jít pryč z chatky, zpátky do lesa. Tou dírou místo dveří. Touhle dírou ale najednou někdo vešel do chatky. Postavu měl jako člověk, ale byl děsivý. Pohyboval se kulhavě. Měl prázdné, matné oči. Zombie.

Kapitola II.

Kristen vykřikla. Zombie ji před tím neviděl, ale teď si jí všimnul. Zamířil k ní. Znovu vykřikla. Začala couvat k otevřeným dveřím do další místnosti. Vůbec ji nenapadlo proběhnout kolem zombie ven, i když by to bylo nejjednodušší. Místo toho přešla zpátky do první místnosti. Rozhlédla se. Najednou si všimla skrytých dvířek, které předtím neviděla. Zombie šel pomalu za ní. Kristen rychle otevřela dvířka a prošla jimi. Dostala se na chodbou se schodištěm vedoucím pod chatu. Neváhala a vydala se dolů. Zombie ji následoval.

"Tak takhle jsem si to nepředstavovala," řekla, když uháněla po schodech.

Došla na místo, kde schody končily. Malá místnost.

"Sakra," zaklela. Porozhlédla se po místnosti. Zombie byl na posledním schodu. Stěny byly oprýskané, cihlové. Až na malý otvor ve zdi, kterým by se protáhl člověk, tu nebyla zeď nějak poškozená. Počkat, řekla si. Otvor ve zdi! Třeba vede ven! Kristen zamířila k němu.

"NE!" Kristen se ohlédla. Nemohla stále uvěřit tomu, že promluvil ten zombík.

"Nechoď tam!" Jeho hlas zněl naléhavě. Byl trochu chraplavý, ale zněl jako hlas normálního kluka. Zombie se tvářil naléhavě. I jeho chování bylo teď jiné. Nepohyboval se kulhavě, ale normálně.

"Proč?" řekla Kristen.

"Když tam půjdeš sama, zabijou tě."

"Nechtěl jsi přesně tohle udělat ještě před chvílí?"

"Za svoje chování tam nahoře neručím."

"Nechápu."

Zombie si sedl na schod. "Je načase ti to trochu vysvětlit. My, zombie, se nahoře chováme jako… ti zombie, ze kterých máte vy, lidi strach. Nahoře máme jen občas ty světlé chvíle. Tady dole je máme pořád. Ale takhle vlastně nemáme možnost lidem ukázat, jací ve skutečnosti jsme."

"Aha…" Kristen se zamyslela. Pak úplně nelogicky prolezla otvorem. Slyšela za sebou zombíka, jak říká: "Sakra, to nemůže pochopit, že jí zabijou?"

Kapitola III.

Kristen prolezla otvorem. Slyšela zombíka, jak jde za ní. Rozhlédla se. Byla v obrovské místnosti, která byla plná zombie, ale i upírů, vlkodlaků a různých bytostí, které Kristen hned nepoznala. Někdo ztlumil hudbu. Všichni upřeli výraz na ni. Z otvoru najednou vyšel ten zombík a postavil se před ni.

"Tak, vážení, tady tahle jde se mnou," usmál se zářivým úsměvem. Ozval se vzrušený aplaus. Pak se všichni otočili. Někdo znovu zesílil hudbu.

"Cože?" pohlédla na zombíka. Ten ji chytil za ruku a odvedl na někam mimo centrum dění.

"Poslouchej dobře. Tady v Podsvětí…"

"Kde?" skočila mu do řeči.

"Tak tomu tady říkáme. Podsvětí. A tady je vítanej každej nadpřirozenej. No jo, ale každej nadpřirozenej by rád vedl podsvětí. A někdo to tady vést musí. Problém je ten, že když to tady povede třeba upír, vlkodlaci budou ukřivděný a budou říkat, že z upírů děláme lepší, že je povyšujem nad ostatní. Tak sme se dohodli, že půjde člověk. Ale problém je ten," pousmál se, "že nikdo nebyl schopnej sehnat někoho, kdo by chtěl. Tak bych se chtěl zeptat tebe… chceš vést Podsvětí?"

Kristen se usmála. "To mi nabízí zombie, který mi chtěl před chvílí sežrat mozek, a ani nevím, jak se jmenuje."

"Jeej, promiň," zasmál se. "Já jsem Roscoe. Říkej mi prostě Ross."

"Okay, já jsem Kristen."

Ross se na ni chvíli upřeně díval. Usmíval se jako pitomec.

"A… chceš teda… to tady vést?"

"Co to obnáší?"

"Vlastně jenom občas přijdeš, zkontroluješ, a budeš spoj se světem lidí a tadytím světem."

"Tak, jestli je to jenom tohle… proč ne?"

"Super," chytil ji za ruku a odtáhl mezi všechny nadpřirozené. Přesně doprostřed, na malé podium, kde stály obrovské repráky. Ross ztlumil hudbu.

"Teď mě všichni dobře poslouchejte. Tahle holka, Kristen, by to tady mohla vést."

Najednou bylo hrobové ticho. Zezadu se někdo ozval:

"Tys někoho našel?"

"Ano, je to člověk, a nemá problém."

Najednou se ozval ohromný aplaus.

Když aplaus ustal, zeptala se Kristen Rosse: "Co teď?"

"Teď je čas na pořádnou párty!" křikl a sedl si k počítači připojenému k reprákům.

"Vy tady máte počítač?" vyjekla udiveně.

"Jasně! Myslíš, že tady bude párty bez hudby?"

Tys nějak vyhýbavě odpověděl, pomyslela.

Ross pustil hudbu.

"Co to sakra je?" zašklebila se. "Tohle je nejmíň třicet let starý."

"Promiň, ale nemáme nikoho, kdo by spojoval tenhle svět a lidskej svět."

"Pust mě k tomu," mrkla na Rosse. Ten se zvedl a nechal ji u pultu.Odešel. Kristen se usmála. Vyhledala song "Break the rules" a párty začala.

Kapitola IV.

Kristen seděla za pultem, pouštěla jeden song za druhým. Byla to pořádná párty. Najednou k ní přišel Ross.

"Tady máš," podal ji láhev s nějakou tekutinou.

"Co je to?" prohlížela si ji nevěřícně.

"To pro tebe umíchal náš alchymista Sheldon. Támhle je," ukázal na malého, asi dvanáctiletého kluka.

"On že je alchymista?" usmála se. "Nějak malej, ne?"

"Ale je to génius. Napij se. Nahradí ti to spánek. Není to energeťák, ten by tě jen vzbudil. Tohle ti nahradí celý hodiny tady."

"Okay," vytrhla mu lahev z ruky a napila se. "To je nějaký dobrý," oblízla se. "Moc dobrý." Kristen se otočila zpátky k pultu a pustila seznam skladeb, který vytvořila. Pak se zvedla. O hudbu bylo postaráno.

"Kristen," řekl Ross, "až půjdeš, mohl bych tě doprovodit."

"Neříkal jsi, že nahoře nejste bezpeční?"

Najednou vstoupil do rozhovoru Sheldon.

"Může být bezpečný, pokud mu dám jeden nápoj. Už jsme ho testovali, a zjistili jsme, že když se napije, má půlhodinu a pak se zase změní do toho nemyslícího zombíka. A já se nabízím, že ten nápoj udělám."

"Díky, Sheldone," usmál se Ross. "Jak dlouho ti to asi bude trvat?"

"Asi pár minut, pokud se nic náhle nezkomplikuje. Hned jsem zpátky," odběhl někam pryč.

"Kolik je?" podívala se Kristen na hodinky. "Šest hodin. Fajn. V půl osmý máme budík. Tohle stihnu.

Kristen přešla k pultu a počítačem a vyhledala song "Unicorn Zombie Apocalypse"

"Ten se sem hodí," řekla si pro sebe. Až při tomhle songu byla párty úplná. Teprve teď se to rozjelo.

"Příště to pusť dřív," ozval se za ní Ross. Měli bychom vyrazit," zamával lahvičkou s jakousi tekutinou.

"To je ono?" zeptala se.

"Jasně že jo," vypil obsah lahvičky. "Kdyby to nefungovalo, uteč."

Kristen se usmála. Spolu prolezli otvorem do chaty. Pak vyšli po schodech nahoru.

"Teď se radši drž ode mě dál," odstrčil ji. Kristen vyšla po schodech nahoru a Ross ji pomalu následoval. Vyšla z chatky, Ross za ní. Choval se normálně.

"Funguje to," usmál se. "Nikdy bych Sheldona nepodceňoval, ale znáš to. Pro jistotu."

Kristen se taky usmála. Byla ještě tma.

"Až přijdu do pokoje, ještě si lehnu. Doufám že holky spěj a nic nepoznaj. Z toho by mohl bejt průšvih."

"Chápu. Ale ještě máš čas. Pojď, můžem si sednout."

"Rossi, nechci to riskovat," řekla. Ross nasadil smutný výraz.

"Přijdu zase zítra, ano? Teda vlastně dneska večer."

Ross se usmál. "Budem všichni rádi. Ty dokážeš rozjet zábavu."

"Díky. Hlavně... jediný, co bych si přála, je to, aby dneska večer byl můj příchod trošku pohodovější, ano? Včera to nebylo nejvřelejší uvítání." Rozesmála se. Ross se taky rozchechtal.

"Dobře, tentokrát se pokusím. Ale já za to nemůžu. V kolik asi přijdeš?"

"Do půlnoci tam budu. Ale nemůžu přesně říct, kdy přijdu. Pokud bude někdo vzhůru... Chápeš, ne?"

"Jasně. Hele, je mi nějak divně. Nechci tě vyhazovat... ale pro tvoje bezpečí... bys už měla jít."

"Dobře. Měj se," usmála se a obejmula ho.

Kapitola V.

Kristen otevřela přivřené okno svého pokoje a vlezla dovnitř. Tiše ho zavřela, převlékla se do pyžama a lehla si do postele. Zavřela oči a snažila se usnout. Byla tma, v pokoji ticho, spolubydlící holky tvrdě spaly. Kristen doznívala v hlavě hudba. Snažila se zpracovat to, co se stalo. Přes noc se z ní stala vůdkyně Podsvětí, málem ji chytil zombie, ze kterého se stal její dobrý přítel.

"Sakra," špitla. Nechala tu tekutinu od Sheldona v Podsvětí. Přemýšlela, co asi dělá Ross.

Ross se vrátil do Podsvětí s bolestmi. Po lektvaru to vždy bolí. Ale zase na druhou stranu to pomáhá se ovládat. V křečích přemýšlel, co se vlastně dneska stalo. Potkal dívku. Krásnou dívku. Jako zombie ji vyděsil k smrti. Kdyby nenašla dveře, byla by z ní také zombie. Ale to by se nesmělo stát.

"Musím se naučit ovládat," řekl si pro sebe. Byl v křečích. I když už byl v Podsvětí.

Vrátil se k myšlenkám. Potom se do ní teda zamiloval. Hned jak přišel k rozumu, zamiloval se do ní. Zachránil ji a ona nyní vede Podsvětí. Nezamotal jsem se do toho nějak?

Pak upadnul v křečích do bezvědomí...

Budík. Zase vstávání. Kristen ho vypla a vylezla z postele.

"Sakra co to bylo?" pomyslela si. "Tak divnej sen jsem ještě neměla." Podívala se z okna. To nebyl sen. V blátě viděla svoje šlápoty.

"Na co koukáš, Kri?" zeptala se její spolubydlící Emma.

"Víš dobře že přezdívku "Kri" nesnáším," usmála se.

"No dobře, dobře. Připrav se, dneska jdeme ven."

"Další procházka?"

"Jo. Kéžby už napadl sníh."

Já bych sníh nechtěla. Bylo by těžký jít sněhem až k chatce a nenadělat stopy, pomyslela si. Jen se usmála. Převlékla se a spolu s Emmou šly za zbytkem třídy. Když vyšly ven, Kristeniny myšlenky směřovaly stále za Rossem. Co dělá, jak se má a tak různě. Neustále se rozhlížela, aby ho mohla alespoň spatřit, kdyby byl poblíž. Já vím, že je to nesmysl, říkala si, ale kdyby náhodou...

Najednou něco zašustilo mezi stromy. Kristen se lekla a podívala se tím směrem. Viděla jeho tvář. Ross se na ni usmíval. Kristen se taky usmála. Pak Ross zmizel mezi stromy.

Kapitola VI.

Konečně došli zpátky k hotelu. Sedli si na lavičky. Kristen seděla co nejdál od ostatních a přemýšlela. Neustále se rozhlížela, jestli neuvidí někde Rosse. Nikde ale nebyl. Chvíli seděli a pak mohli na pokoje.

"Jsme tady seděli zbytečně," zaklela Kristen. Jakmile vešla do pokoje, převlékla se a sedla si k oknu.

"Za jak dlouho bude oběd?" zeptala se Emmy.

"Se podívej, ne?" odsekla. "Oběd máme v půl jedný."

"Za čtvrt hodiny... a co je k jídlu?"

"Vím já? Ses měla podívat."

"Co je, Emmi?" Kristen se posadila na postel čelem k ní.

"Vůbec mě nevnímáš. Co se s tebou stalo, Kristen? Díváš se všude okolo, jen ne na mě."

"Promiň... Mě se zdál jeden sen... a pořád na něj musím myslet... promiň..." Kristen pochopila, že tohle tajemství nesmí nikomu vykecat.

"Aha... tak to vcelku chápu. A o čem ten sen byl?"

"Emmi... já to nechci nikomu říkat, nevadí?"

"Dobře. A co budem dělat teď?"

"Co navrhuješ?"

"Já nevim. Máme ještě deset minut."

Kristen pustila hudbu. Unicorn Zombie Apocalypse. Od toho dne její nejoblíbenější písnička.

"Co máš pořád s tou písničkou?" zeptala se Emma, když ji Kristen pustila po třetí.

"Nevím... prostě se mi líbí," řekla.

"stejně bychom měli jít. A pak budem mít třicet minut volna," usmála se šibalsky. "Co budeš dělat? My půjdem na jedenáctku, ten pokoj je nejlepší."

"Já zůstanu u nás. Budu poslouchat hudbu."

Kristen do sebe bezmyšlenkovitě naházela oběd a běžela zpátky na pokoj. Neměla z něj dobrý pocit. Měl číslo 13.

Sedla si k oknu a poslouchala hudbu. Do pokoje přišla Emma, vzala svoje chipsy a odešla.

"A je tu klid," řekla nahlas. Nehrozilo, že někdo přijde. Kristen pustila nahlas hudbu.

Najednou ji vyrušilo zaklepání na okno. Otevřela ho.

"Rossi?"

Kapitola VII.

Ross vskočil otevřeným oknem do pokoje.

"Co tady děláš?"

"Chtěl jsem tě vidět," řekl. "A hrozně se nudim. Kdybys poslouchala Lukasovy věčný keci, taky bys nejradši zdrhla."

"O čem kecá?"

"Si to běž poslechnout," usmál se.

"Můžeme chodit ven," opětovala úsměv.

"Vážně?" Ross ze zvedl na nohy. "Pojď, ať se nezdržujeme." Zářil štěstím.

"Čekej, oblíknu se." Kristen si na sebe vzala kabát a boty a následovala Rosse. Šli rychlým tempem k chatce.

"Ale musím bejt za půlhodiny zpátky."

"To stihnem," chytil ji za ruku a rozeběhli se. Smáli se.

V chatce bylo ticho. Možná až moc. Kristen seběhla po schodech. Ross ji následoval. Kristen prolezla otvorem.

Když se dostali do Podsvětí, nebyl tam skoro nikdo, oproti nočním pařbám. U pultu seděl Lukas, okolo něj se shluklo několik lidí.

"Támhle je. Má uplně děsný kecy," ukázal na něj Ross.

"Že to ostatní baví ho takhle poslouchat?"

"Holky ho hltaj očima. Může mít, kterou si zamane."

Kristen si ho prohlížela. Měl delší a tmavší vlasy než Ross, a celkem milý obličej. Seděl a nezavřel pusu. Pořád s někým mluvil. Kristen si zatím nevšiml.

"O čem že to zrovna mluví? Neslyším ho."

"Počkej chvilku," řekl Ross a přišel k davu.

"Čauky všichni! O čem je řeč?" řekl nahlas.

"Podívejme se!" vykřikl Lukas. "Roscoe je zpátky! Tos tam dlouho nebyl!"

"Klídek, Luku."

"A co Kristen?"

"Co by s ní bylo?"

"Je dokonalá co?" najednou se Lukas rozvyprávěl. "Krásná holka. Tmavší blond vlasy a hnědý oči. A jemná tvář. Je úplně dokonalá." Tvářil se zasněně.

"Lukasi, klídek, ano? Kristen nemá moc času. Má asi půl hodiny a ty ji tady necháš stát?" ukázal Ross palcem na Kristen.

V Lukasovi zatrnulo. Pohlédl na Kristen.

"A-a-ahoj," usmál se jako andílek

"Čauky," řekla. "Tady je dneska nějak ticho, ne?"

"Čekáme na tebe, protože s tebou je tady pořádná sranda." Lukas změnil andílkovský výraz na frajerský a zvedl se ze židle. Přešel k ní.

"Mám zase v noci přijít?"

"Samozřejmě," vyhrkl.

"Co když mě chytnou? Dneska jsem se dozvěděla, že naplánovali u nás nějakou párty."

"No vidíš, snadno se vytratíš, ne?"

"Právě že ne. Budou mě hledat."

"Tak přijdeme my," vzal si slovo Ross a usmál se. "Sheldon mi říkal, že dokáže umíchat silnější nápoj."

"Silnější nápoj rovná se silnější křeče," řekl Lukas pohrdavě. "Nic pít nebudu."

"Jaký křeče?" zeptala se udiveně Kristen.

"On ti tady Roscoe neřekl, že po odeznívání nápoje přijdou křeče?"

"Rossi? Je to pravda?"

"Jo, párkrát se mi to stalo. Ale dá se to přežít."

"Venku po nápoji - to je horší než normálně," vložil se do toho zase Lukas. Nesnesl, když jen přihlížel rozhovoru. Rád byl centrem dění.

"To vím," odvětil Ross. Najednou se chytil za břicho a sesunul se k zemi.

Kapitola VIII.

"Rossi!" Kristen vykřikla.

"Klídek, to jsou prostě křeče," pohodil Lukas vlasama.

Kristen si klekla na kolena. "Rossi, potřebuješ pomoc?"

"Už je to lepší," vychraptěl ze sebe. Kristen mu pomohla vstát.

"Takhle je na tebe pěkná podívaná, Roscoe," uchechtl se Lukas.

"Na mě je pěkná podívaná vždycky," rozesmál se Ross.

"Takže, Kristen, jak teda s tou nocí? Přijdeš sem?" změnil Lukas téma.

"Myslím, že ne. Promiňte, kluci, ale nechci, aby z toho byl průšvih," řekla s omluvným výrazem.

"Taky bych nechtěl, abys měla průšvih."

"Ty naděláš," řekl Lukas.

"Můžeme přijít my," navrhl Ross.

"Nikam nejdu. Pít nic nebudu," ohradil se Lukas.

"Ty naděláš," řekla Kristen a rozesmáli se.

"Přijdu za tebou. Zařiď, aby k tobě nikdo nešel. Nebo půjdem ven, jenom kousek. Ale snad mě nikdo neuvidí." Ross žďuchnul rukou do její ruky.

"No fájn, tak půjdu taky," řekl Lukas a protočil očima.

"Co tě k tomu přimělo?" zeptal se Ross.

"Nebudu se tady sám nudit. To fakt ne."

"Kolik je, Kristen?" zeptal se Ross. "Abys to stihla."

Kristen se podívala na hodinky. "Sakra!"

"Co?" řekli oba najednou.

"Za chvíli tam mám bejt. Kluci, mějte se. Jo, ještě ta flaška!" Kristen vzala lahev s Sheldonovým elixírem pro energii a vyběhla ven. Běžela rychle, za několik minut byla u svého okna. Zůstalo otevřené. Rozhlédla se a prolezla jím. V pokoji nikdo nebyl. Měla štěstí. Zavřela okno, sundala si kabát a sundala boty. Posadila se na postel. Vydechla. Najednou se otevřely dveře. Do pokoje vešla Emma.

"Ahojky! Tys tady jenom seděla?"

"Ne, poslouchala jsem hudbu. Máme se už připravit, co?"

"Jo, půjdem prej někam do města."

Uff, řekla si Kristen. Ross za mnou nepůjde do města. A Lukase by to ani nenapadlo.

"Ach jo, radši bych chodila tady okolo," řekla.

Když vyšla ven, celá třída tam čekala. Kristen se usmála a podívala se na oblohu.

"Sakra, ty mraky jsou hrozně černý. Asi bude pršet. A já se na procházku tak moc těšila," prohlásila sarkasticky. Ozval se smích. Najednou spadlo pár kapek. Přesně podle plánu. Pokud Kristen něco chtěla, dostala to. A tentokrát chtěla, aby pršelo. A to se splnilo.

"Tak, děcka, procházka se nekoná," prohlásil učitel.

Děcka, pomyslela si Kristen. Proč nám říká děcka? To jsme furt takový prťata?

"Máte další hodinu volno, pak se sejdeme dole."

Hodinu? To se vytáhl. Ale nevim, co budu dělat. Asi zalezu k počítači, přemýšlela. Došla do pokoje a vytáhla z batohu Netbook. Otevřela internet.

"Co hledáš, Ki?" přišla ke Kristen Emma.

"Ále, jen tak přemejšlim, co dělat," vymluvila se. Když Emma odešla na svou postel, Kristen napsala do vyhledávače "zombie" a začala hledat...

Kapitola IX.

Přešla na první webovou stránku a začala číst:

"Jako zombie rozumíme nemrtvého člověka s neutišitelným hladem. Většinou využívá jako potravu mozky. Jakmile osobě sní mozek, osoba se automaticky také mění v zombie. Vycházejí ven jak za světla, tak za tmy. Univerzální ochrana před nimi není."

Bla bla bla, říkala si. To tam nemůže být něco, co nevím?

Projížděla stránku. Nic nového zatím nenašla. Pak sjela ještě níž, na konec stránky. Tam našla:

"Zombie se dokážou myšlenkami napojit na člověka, kterého měli více než dvakrát ve své blízkosti. Mohou sledovat, co dělá, kde se nachází, a potom ho najít. Je to velice nebezpečná vlastnost. Proto se NEDOPORUČUJE přebývat v blízkosti zombie příliš dlouho nebo příliš často."

"Jasně," zašeptala Kristen.

"Co?" Emma se zvedla z postele a vydala se k ní.

"Ne, jenom hraju jednu hru. To je v pohodě."

"Ne fakt, co tam máš?"

"Jednu hru, vážně."

Emma se otočila a lehla si na svou postel. Kristen hrozně bolelo u srdce, taková lež.

Najednou se zvenku ozval hrom.

"Bouřka," špitla. Zavřela Netbook a sedla si k oknu.

"Tebe baví koukat se na bouřku?" podivila se Emma.

"Celkem jo. Když nemám co dělat," pousmála se.

Kristen se koukala z okna. Obloha byla zatažená. Blesky moc nekřižovaly oblohu, někdy je Kristen ani nestihla zaregistrovat. Hrozně se nudila.

"Co budeme dělat?" řekla po deseti minutách.

"Něco pusť, ne? Jseš takovej závislák na písničkách..."

Kristen po ní hodila polštář. Obě se rozesmály. Kristen pustila nahlas hudbu. Unicorn Zombie Apocalypse.

Obě si stouply a začaly se mlátit polštářema. Smály se jak postižený tuleni.

"Tak už to přepni," řekla Emma, když písnička šla asi po druhé.

"Dobře no." Kristen přešla k mobilu. "Sakra."

"Co se děje?"

"Seknul se mi mobil."

"Vážně?"

"Nereaguje."

"Vyndej baterku."

"Pokusim se."

"No?"

"Co s tím je?"

Její mobil hrál melodii, i když měl vyndanou baterku. Kristen ho hodila na zem. Nic. Mobil stále hrál. Kristen vzala mobil a vyndala z něj kartu. Najednou jakoby bylo po všem. Mobil ztichl. Emma a Kristen se rozesmály. Potom chvíly hrály spolu hry. Pak už měly jít...

Byl večer. Tma. Dole byla párty. Kristen seděla ve svém pokoji u okna. Nic se nedělo. Konečně slyšela zaklepání na okno. Otevřela ho. Do pokoje vklouzl Ross a za ním Lukas.

"Ahojky," pozdravil ji Ross.

"Čauky," usmál se zářivě Lukas.

"Ahoj kluci," řekla. Oba dva si sedli na parapet okna.

"Vážně nemůžeš jít?" zeptal se Lukas.

"Nemůžu. Promiňte mi to. Ale nešlo by to."

"Proč vlastně ne?" řekl Ross.

" Oni sem občas stejně budou chodit holky... a já se tam musím aspoň na půlhoďky ukázat..."

Najednou se otevřely dveře. Stála v nich Emma.

"Kristen! Venku jsme viděli nějaký dva lidi, a vypadali jako..." zastavila se v půli věty. Pohlédla na Luka a Rosse. Vykřikla...

Kapitola X.

Kristen, která dosud seděla na posteli, vyskočila a přiběhla k Emmě. Vtáhla ji do pokoje a zabouchla dvěre.

"Klid, hlavně klid, ano?" pokoušela se ji uklidnit.

Emma stála jako opařená. Pak se konečně se zmohla na slovo:

"Klid? Jakej klid? Ty se tady v klidu vybavuješ s něčím, co nás před chvílí k smrti vyděsilo! A... Jak je to vůbec možný? To jsou jako fakt zombíci?"

"Uklidni se!" přiložila ji Kristen k puse ruku, aby ji umlčela. Emma se jí ale vytrhla.

"Proč jsi mi nic neřekla? Jsme přece kámošky, ne?"

"Mlč už sakra!" vykřikl Ross. "Nestojím o to, aby sem přišel ještě někdo."

Emma se na něj podívala, vykřikla a omdlela.

"Vždycky věřila v nadpřirozeno. Nemůžu se jí divit." Kristen ji chytila a vytáhla na postel.

"Asi bysme už měli jít," řekl Lukas. "Nebo se stane ještě něco."

"Počkej, neříkala Emma něco o tom, že viděli dva lidi?" pokrčila Kristen obočí.

"Jó, to Lukas šel k jinýmu oknu, kde někdo pouštěl hudbu..." pousmál se Ross.

"Dole?" Hotel stál na kopci, takže Kristen měla pokoj v prvním patře, ale zvenku to bylo jako v přízemí.

"Jo, tam někde," pohodil Lukas vlasy.

"Ty seš pako," usmála se. "Fakt. Tobě nedochází, že z toho mohl bejt průšvih?"

"Mohl no, ale nebyl," usmál se.

"Bože," plácla se Kristen do čela a rozesmála se ještě víc. "Už jsme v průšvihu. Pokusim se to nějak vyřešit."

"Dobře. No tak my asi teda půjdem," řekl Ross.

"Dobře, ale slibte mi, že nepůjdete nikam dolů, ano?"

"Jasně, neboj se," zašklebil se Ross. Vylezli z okna. Kristen ho zavřela a pohlédla na Emmu.

"Tohle bude teprv průšvih," vzdychla.

Emma byla vzhůru, Kristen seděla vedle ní.

"Můžeš mi to vysvětlit?" zeptala se, hned co se vzbudila.

"Co přesně potřebuješ vysvětlit?" pozvedla obočí.

"Kdo to byl?"

"Kámoši," řekla stroze.

"Oblečený jak zombie?"

"Pravděpodobně. Asi si chtěli z někoho dělat srandu."

"Moc to nevypadalo jako převlek. Bylo to až moc reálný."

"V tomhle jsou dobrý."

"Chceš mi říct, že se sami takhle oblíkli a namaskovali?"

"Třeba?"

"Přestaň mi tady lhát. Vodíš si sem nebezpečný zombíky a nic nikomu neřekneš. Mám ti pak věřit? A až třeba mě nebo někoho jinýho zabijou, budeš za to moct ty. U mě si už skončila."

"Emmo, ne! Prosím. Dej mi ještě jednu šanci. Prosím."

"Stejně ji promarníš."

"NE! Prosím, věř mi! Prosím. Napravím to! Ještě jednou! Ještě jednu šanci!"

"Máš smůlu," otočila se k ní zády.

"To seš tak bezcitná?"

Emma otevírala pusu, ale najednou zaslechly zezdola hluk. Kristen se zvedla na nohy. Měla neblahou předtuchu. Otevřela dveře a seběhla schody. Emma ji následovala. Doběhli ke zbytku třídy, který udělal kolem někoho kruh.

"Co se tady děje?" zeptala se.

"Chytli sme někoho, kdo si z nás dělal srandu," ozvalo se. Kristen se protlačila mezi spolužáky. Obávala se, že se její předtucha naplní. A obávala se správně. Uprostřed kruhu ležela v křečích se zmítající osoba. Kristen mu pohlédla do tváře. Byl to Ross.

Kapitola XI.

"Tak, co teď s tím hajzlíkem?" slyšela Kristen spolužáka. Zamotala se jí hlava.

"Asi ho někam zavřem," navrhl další spolužák.

"Kluci dost," vzchopila se na slovo. "Nechte ho bejt, ne?"

"Snažil se nás vystrašit. Tohle nenecháme jen tak."

Nojo, řekla si. Naše třída občas drží spolu. Teď mi je to ale úplně prd platný.

"Mám nápad. Zavřem ho na záchod. Já tam budu hlídat. To by šlo, ne?"

To se opovaž, pomyslela si. To už ale Rosse vlekli k záchodům.

"Sakra," špitla. Proč nechal Lukas Rosse samotnýho? To je až takhle zákeřnej? Kristen tomu nemohla uvěřit. On prostě zdrhnul.

"Kristen?" Emma stála vedle ní.

"Ano?"

"Co se děje?"

"Co by se dělo?"

"Prosím, vysvětli mi to."

"Vždyť jsem u tebe skončila, ne?"

"Divíš se mi? Byla jsem naštvaná. Víš, jak miluju nadpřirozeno a nic mi neřekneš?"

"Tak promiň. Ale nechtěla jsem, aby to někdo věděl."

"To chápu."

Kristen spadl kámen ze srdce.

"A co se s ním děje?"

"To je na dlouhý povídání. A času moc nemáme." Kristen vstala a běžela do pokoje. Emma za ní.

"Musím něco vymyslet. Ale nevim co."

"A co potřebuješ vymyslet?"

Kristen si sedla na postel, pak se zvedla a přecházela po pokoji. Byla prostě nervózní. Přišla k oknu, otevřela ho a nadechla se čerstvého vzduchu. Potom přešla na druhou stranu místnosti, otevřela dveře a chodila chodbou. Najednou se od záchodů ozval hluk.

"To ne!" otočila se Kristen. Ze záchodů vyšel Ross. Z dálky bylo vidět, že je z něj normální zombie. A za ním její spolužák. Taky zombie.

Kristen chytila Emmu a běžela s ní do pokoje.

"Teď nesmíme ven. Teda alespoň ty ne. Zůstaň tady. Půjdu varovat třídu. Nebo radši ne. Pokusím se ho zdržet."

"Kristen!"

"Ano?"

"Jdu do toho s tebou," mrkla na ni.

"Díky." Kristen otevřela dveře a rozhlédla se. Oba byli na jednom konci chodby.

"Kristen," špitla Emma. "Dělej, zavři ty dveře."

Kristen poslechla.

"Co je?"

"Počkej. Potřebuju, abys mi to vysvětlila."

"Dobře, pokusím se."

"Na vysvětlování teď není čas, holky." Kristen s Emmou se lekly. Okno bylo dokořán otevřené. Venku stál Lukas.

Kapitola XII.

"Lukasi!" Kristen vykřikla.

Lukas skočil do pokoje.

"Co tady děláš? A pročs tam nechal Rosse samotnýho?"

Lukas se posadil na postel.

"Uklidni se trochu. Když Roscoa chytili, neměl jsem šanci. Stejně bychom to už nestihli. Roscoe se na mě podíval. Věděl jsem, co mám dělat. Utíkal jsem do Podsvětí za Sheldonem. Jen těžko jsem mu vysvětlil, co se stalo. On hned umíchal další elixír." Lukas ukázal láhev plnou Sheldonova lektvaru. "A pak mi ještě dal něco dalšího. Protože věděl, že se může stát i to, že Ross někoho promění, dal mi tohle." Lukas vytáhl malou skleněnou lahvičku plnou modré třpytivé tekutiny. "Je to proto, aby se nový přeměněný mohl změnit zpátky v člověka," pousmál se. Vstal a přešel ke dveřím. "Jak tak předpokládám, Roscoe je už někde na chodbě. Jdu tam."

Lukas otevřel dveře a vyšel na chodbu. Ross chodil z jedné strany na druhou, spolu s Kristeniným spolužákem. Lukas se nadechl a přešel za ním. Kristen vykoukla ze dveří.

"Lukasi, zapoměls tu druhou lahvičku," špitla. Lukas ji ale neslyšel. Shodil Rosse na zem. Ross se bránil. Lukas ho nakonec chytil tak, že se nemohl hnout. Otevřel láhev, ale najednou mu ji druhý zombie vytrhl z ruky. Láhev spadla na zem. Obsah se začal vylévat na podlahu.

"Proboha!" Kristen vzala malou lahvičku, vyběhla na chodbu a zvedla lahev. Ještě v ní něco zbylo. Ale její zombie spolužák, Jack, ji chytil za krk. Snažil se ji udusit. Lukas pustil Rosse a pomohl Kristen. Vstala a začala couvat zpátky do pokoje. Jenže Ross se vydal za ní. Kristen zavřela dveře pokoje. Ross se je snažil otevřít.

"Lukasi!" křikla za dveřmi. "Pomoz mi!"

"Nemůžu," řekl. "Ten druhej mě drží."

To snad ne, řekla si. Zhluboka se nadechla. Sáhla na kliku. Pokusila se dveře otevřít. Odstrčila jimi Rosse. Pohlédla ven. Lukas dřepěl na podlaze, Jack ho tlačil k zemi. Ross se snažil dostat se k ní. Už po ní šahal, když Kristen přivřela oči.

"Dost," řekla. Napřáhla se a přaštila Rosse loktem do břicha. Na chvíli ho zpomalila. Přešla k Jackovi. Chytila ho za oblečení a odtáhla ho na konec chodby, k velkému oknu. V jedné stěně u okna byly dveře na pánské záchody. Otevřené. Kristen shodila Jacka na zem, vytáhla lahvičku, otevřela ji a nalila mu část tekutiny do pusy. Pak mu pusu zavřela a zaklonila mu hlavu. Polkl.

Pak ho dotáhla na záchody a zavřela dveře. Opřela se o ně.

"Jednoho máme z krku," vydechla. Podívala se na Lukase a Rosse. Rossovi stékal po bradě Sheldonův nápoj. Už se choval "střízlivě".

"Kristen!" rozeběhl se za ní. "Jsi v pořádku?"

"Ššš," sykla, "pojďte do pokoje."

V pokoji seděla na Kristeniný dvojposteli Emma. Měla hlavu v dlaních. všichni tři vešli do pokoje. Kluci se posadili na stejnou postel. Kristen zabouchla dveře a spustila: "Kluci! Můžete mi říct, co to sakra bylo? Neříkali jste mi, že nic neuděláte? No? A co vidim? Ross si tady přeměňuje Jacka jako by se nechumelilo."

"Kristen." Ross na ni upřel omluvný pohled. "Omlouvám se. Ale nemůžu za to."

"Jak nemůžeš?"

"Lukas je tam šel vyděsit, a já jsem šel s ním. A mě viděli líp. Tak mě pak chytili."

"To ses nechal jenom tak chytit?"

"Oni si tam na nás počkali. Nemohl jsem to vědět."

"Fajn, ale co teď? Měli byste zmizet, ale bůh ví, jestli tam pořád nebudou čekat."

"Právě toho se bojim," přidal se Lukas.

"Počkejte, mám nápad. Trochu to promyslim," začala Kristen přecházet po pokoji, od své dvojpostele k Emminý palandě, pak se podívala do koupelny na zrcadlo. Pohlédla na sebe.

"Půjdeme s váma."

"Cože?" Emma vyprskla.

"Já jsem se za tu chvíli tady naučila, kudy se dá nejlíp zdrhnout. Emmo, můžeš zůstat tady. Ale já půjdu s nima."

"Nenenene," protestovala. "Pokud někam, tak spolu. Chci tam jít taky. A taky bude sranda."

Kristen se usmála.

"Na co čekáme?"

Kristen otevřela okno. Vyskočila z něj, kluci taky. Emma okno zavřela. vyběhla z pokoje, přiběhla k nim zvenku.

"Koukala jsem se, Jack je v poho, možná jenom zmatenej. Vrátila se mu do obličeje barva, vypadá už normálně."

"Okay, takže teďka vypadnem. Pojďte za mnou," zašeptala. Kristen se plížila jako had, Lukas, Emma a Ross ji následovali.

Kapitola XIII.

"Pozor!" sykla. Viděla někoho, jak koukal z okna. Do tváře té osobě neviděla. Přitiskla se pevně k zemi. Mokrá hlína jí zašpinila triko. Ohlédla se. Někdo stále koukal z okna. Viděl ji.

"Sakra," špitla. "Musíme jít. Potichu. Běžte."

Všichni se zvedli a plížili se pryč. Osoba v okně už nestála. Pravděpodobně odešla.

"To snad ne. Pryč! Rychle pryč!" rozeběhli se. Kristen měla tušení, že ta osoba šla informovat zbytek třídy. A taky že ano. Když se ohlédla, viděla třídu, jak běží za nimi.

"Rychle! Doháněj nás!" Běželi spolu lesem. Jejich pronásledovatelé se jim ztráceli z očí. Doběhli do chatky. Emma se rozhlížela. Nikdy tam nebyla. Nerozhlížela se ale dlouho. Kristen ji odvedla do Podsvětí. Když se dostala tam, ohromilo ji to. Byla to obrovská místnost. Kristen si různých detailů nikdy moc nevšímala, ale Emma ano. Stěny byly prázdné, oprýskané. Podlaha byla dřevěná, a také nevypadala nejdnověji. V místnosti byly i různé koutky, kde si každý našel soukromí.

"Emmo!" řekla Kristen, a bylo vidět, že je vcelku vysmátá. Volala od pódia. "Pojď! Pojď sem! Dělej!" Jakmile byla Emma na dosah ruky, Kristen ji chytila a dotáhla na pódium.

"Tady tohle je moje kamarádka. Myslím, že je jediná, koho můžu do Podsvětí přivést, aniž by to pak někomu vyžvanila." Pohlédla na ni. "Doufm, že se budeš bavit," usmála se. Přešla k pultu.

"Co půjde dneska první?" křikla. Víc neřekla, mlčky vyhledala "Best day of my life".

Po nějaké chvíli za ní přišla Emma.

"Kristen! Tohle je nejlepší párty všech dob!" odtáhla ji od pultu. Přešla ke dveřím, kterých si dřív nevšimla. Otevřela je.

"Až po tobě," řekla.

Kristen vešla do místnosti, za ní Emma, která pak zavřela dveře. Byla to malá místnost, stály tam jen dva gauče naproti sobě. Na jednom z nich seděli Ross a Lukas.

"Super. Pořád jste tu," řekla Emma. "Takže, co bych chtěla říct. Myslím, že máme zaděláno na pořádnej problém. A z něj se musíme nějak dostat."

"Emmo, vím, že tohle bude trochu problém, ale nemusíme to řešit," zvedla se Kristen.

"Ne!" Emma ji posadila zpátky. "Musíme si o tom promluvit. Chci se vyhnout dalším problémům. Kluci, bylo by dobrý, kdybyste k nám často nechodili."

"Proč?" vykřikla Kristen.

"Klid. Ale bude to lepší. Nechci mít průšvih."

"Baví tě si hrát pořád na vzorňačku?" usmála se šibalsky. "Buď trochu rebel."

Emma se pousmála. "Fajn. Ale pokusme se vyvarovat se průšvihů, ano?"

"Jo, neboj, pokusíme se," mávl rukou Lukas.

"Okay. Ale potřebuju vysvětlení. Jak je možný, že to všechno existuje?"

"Co přesně máš na mysli?" pohlédl na ni tázavě Lukas.

"Všechno. Jak je možný, že nadpřirozeno existuje? Jak můžeme jezdit někam, kde se volně potulujou zombies? Jak..."

Kristen ji přerušila. "Klid. Ani já na všechno neznám odpověď. Vlastně neznám odpověď na nic. A moc nad tím nepřemejšlim."

"Zato já bych možná mohl na něco odpovědět," řekl Ross. "Ohledně té existence nadpřirozena nemá nikdo přesný názor, nikdo neví, proč vlastně. A my se tady taky jen tak potulovat nemůžem. Máme svoje pravidla, který nesmíme přerušit. Bariéra, která nám brání vyvolat apokalypsu. Ale ta bariéra se ztenčovala, když zemřel poslední vůdce. Díky tobě se znovu obnovuje."

"No, okay, okay, ale vysvětli mi laskavě teda, co to ta bariéra vlastně je, ano?" pozvedla Emma obočí.

"Fajn. Takže, bariéra je popravdě hranice. Hranice každého zombie. Je to vlastně zásadní pravidlo. Nesmí se porušit."

"Jak to funguje?" vyzpovídala ho dál.

"Takže, pokud přesáhneš určitý, jak to říct, limit ve svém chování, třeba budeš opakovaně lovit, blokneš se. Něco tě blokne, a ty nemůžeš pokračovat. Vytvoří se třeba neviditelná zeď, přes kterou se nedá přejít. Nějak tak to funguje. Bariéra se láme na chvíli střízlivosti nebo při lektvaru..."

"Dost, už bylo toho blábolení tak akorát," řekl otráveně Lukas. "Víš toho už dost, spokojená?" zeptal se Emmy. Asi k ní moc náklonnosti necítil, bylo to vidět z jeho výrazu.

"Jo, už vím, co jsem chtěla vědět." Emma otevřela dveře. Chtěla vyjít z místnosti. Vrazila do někoho. Pohlédla mu do tváře.

Kratší, černé vlasy, světlé, modré oči a zářivý úsměv. Byl přesně podle jejích představ. Pro ni dokonalý. Kristen si z gauče všimla jedné věci - špičaté tesáky. Upír. Dveře se zavřely.

"Emma vždycky snila o upírovi," řekla si pro sebe. Chtěla se uklidnit. Na svoji kamarádku by nejradši nenechala sáhnout.

"A navíc Jason není zlej," řekl Ross.

"Jmenuje se Jason?" zeptala se.

"Jo. Celkem fajn kámoš," kývl Ross hlavou.

Následovala chvilka ticha.

"Takže... co teď?" usmál se na Kristen Lukas.

"Chci vědět víc o Jasonovi. Mám o Emmu strach. Nechci, aby jí někdo ublížil. Nedopustila bych to."

"Jason nikdy neublížil ani mouše. Je to upír s dobrým srdcem. Pochází z upírské rodiny, všichni jsou prej dneska tady. Neměj strach," pousmál se Ross.

"Navíc je s Jasonem hrozná sranda. Jednou jsme takhle..." začal Lukas. Přerušil ho výkřik z párty sálu Podsvětí.

"Lidi jsou tady!" ozývalo se.

"Do háje!" zaklela Kristen. "To bude naše třída!"

Kapitola XIV.

Kristen vyběhla z místnosti do hlavního sálu Podsvětí. Stalo se přesně to, co očekávala. Do Podsvětí se nahrnula celá její třída.

"Sakra! Sakra, sakra, sakra!" křičela. Přes veškerý hluk ji nikdo neslyšel. Přiběhla k Emmě.

"Co budeme dělat?" křikla na ni Emma.

"Já nevím," snažila se překřičet hluk. Najednou přešla třída přímo k nim.

"Co vy dvě tady děláte?" řekl Jack naštvaně. "Se tady bavíte s těma obludama, co?" Jeho blond vlasy mu padaly do šedých očí. Tvářil se rozzuřeně a nebezpečně.

"Jaký obludy?" Kristen milovala hádky. Ujala se slova.

"Tyhle obludy," ukázal okolo sebe. "A támhleten nejvíc," vrhl na Rosse nenávistný pohled.

"Co ti udělal?" Kristen se na něj vražedně koukala. Slova cedila mezi zuby.

"Jako bys o tom nevěděla. Vždyť mě proměnil mezi zrůdy svýho druhu!"

"Co si o sobě myslíš? Kecáš nesmysly nebo co? Vždyť jsi člověk!"

"Nedělej, že si to nepamatuješ, sakra! Vždyť jsi mi tam dávala napít tamtoho blivajzu. Paks mě zavřela. Nepamatuješ si na to?" Sakra, tak tohle nevyšlo, pomyslela si Kristen. On si na to pamatuje.

"Zachránilo ti to život!"

"Žil bych tak či tak! A vy se tady s nima prostě vybavujete, jako by nebyli nebezpečný!" Jack se vracel k tématu.

"Ale oni nejsou nebezpečný!" Kristen křičela.

"Jsou! A pokud pro vás ne, tak patříte k nim!" Jack se zatvářil lehce vyděšeně. "Je to tak, že jo?"

"Není!"

"Lžeš!"

"Nejsme jako oni! Jsme pořád lidé!"

"Ne! Nejste ani lidé! Jste zrůdy!" Jack začal couvat. Kristen na něj chtěla znovu křičet, Emma na ni ale pohlédla. Měla jasno. Zachovala chladnou hlavu a něco vymyslela.

"Teďka už nemůžem zpátky. Bude to tak lepší. Musíme zůstat tady," pošepala Emma Kristen do ucha.

"Okay," špitla Kristen.

Emma si vzala slovo.

"Tak fájn!" rozkřikla se. "Tak oukej! Máš pravdu! Máš, cos chtěl! Nejsme lidi! A už to víš! Spokojenej? Pokoušeli jsme se vás sem zatáhnout, a úspěšně! Tak co, jdete s náma na pařbu?"

Kristen se zlověstně usmála. Jdeme hrát tuhle hru. Asi nás už nikdy nepřijmou mezi sebe. No, co. Máme domov tady. Jde se hrát.

"Pojďte, bude sranda," nabízela dál Emma. Kristen přešla k pultu. Za ní přišli Ross a Lukas.

"Proboha, co blázníte?" spustil Ross.

"Klídek, uklidni se," mluvila mírným tónem. "Máme to vymyšlený. Neboj, takhle vezmou nohy na ramena a celou noc budou vyděšený. To my víme," mrkla na něj.

"Ahá! Tak to jo," usmál se.

"Ale co potom až se vrátíte zpátky k nim?" pozvedl obočí Lukas.

"My se nevrátíme," posmutněla.

"Cože?" oba vyprskli. "Jak nevrátíte?"

"My mezi ně už nepatříme. Jasně nám to dali najevo."

"A kam teda půjdete?" zeptal se Ross.

"Pokud to nebude vadit, zatím zůstaneme tady," řekla. "Až lyžák skončí, nějak se vrátíme domů."

"Kam domů?" Lukas si přitáhl gauč a posadil se na něj. Zase ze sebe dělal machra. Kristen se pousmála.

"Bydlíme hodně daleko. V jiným městě. Několik desítek, možná pár stovek kilometrů odsud. Nevím, jestli se ještě někdy uvidíme."

"Kristen? Ty to nevíš?" Ross se na ni podíval. "Nevíš, že budova nad náma je do detailů přesně postavena na několika dalších místech? Místa s tajuplnou historií. A škvírou se dostaneš sem. Podsvětí není vybudováno na této planetě, ani v tomto vesmíru. Spoustu míst, jako je třeba Podsvětí, jsou části jiné dimenze. Dá se sem dostat jen určitou bránou. A tyhle brány jsou ty škvíry."

Kristen se otočila, aby viděla, co se děje. Třída se snažila couvat před Emmou, která nasadila hrozivý úsměv.

"No ták, pojďte, bude sranda," lákala je. Výsledek byl přesně takový, jaký si přála. Všichni utíkali pryč. Kristen se zvedla od pultu a běžela za nimi. Třída byla pořádně vyděšená.

"Nepatříte mězi nás!" křičel Jack. "A nikdy patřit nebudete!"

Běželi pryč. Do hotelu. Kristen a Emma se začaly hystericky smát. Svezli se na podlahu chatky. Smíchem nakazily i Jasona, který zrovna přišel k nim. Dívaly se z okna. Posledních pár spolužáků utíkalo pryč. Zanedlouho přišel z Podsvětí i Ross. Taky se začal smát.

"To se vám povedlo," pokusil se říct přes smích. "To byl dobrej nápad!"

Za chvilku přišel i Lukas, se zářivým úsměvem jako obvykle. Pohodil svými temně hnědými, dlouhými vlasy a posadil se vedle Kristen. Ross na něj vrhl temný pohled. Najednou Kristen něco zaslechla.

"Pssst! Slyšíte to taky?"

Podívala se z okna. Venku k nim běžela její třída. Děsivě křičeli.

Už se nebáli. Zato Kristen se trochu zmocnil strach.

"Jdou po nás."

Kapitola XV.

Kristen, Ross, Lukas, Emma a Jason se beželi schovat. Prolezli škvírou do Podsvětí. Kristen vyběhla na pódium.

"Ticho!" vykřikla. Nikdo jí nevěnoval pozornost. Zakřičela znovu. Stále ji nikdo nevnímal.

"Argh," povzdechla si. "Potřebuju mikrofon, nebo něco takovýho. Ale rychle." Rozhlížela se okolo sebe, jestli by ho náhodou nezahlédla. Nikde nic. Jak by taky mohl. Kristen znovu vykřikla. Tentokrát to celým sálem Podsvětí pohnulo. Doslova. Všichni pocítili lehký záchvěv podlahy. Otočili se na ni. Co se stalo? pomyslela si. Zkusím na to pozdějc přijít. Tohle není jen tak normální.

"No, konečně," odkašlala si. "Poslouchejte. Venku je plno lidí, pravděpodobně na nás chtějí nějak zaútočit. Musíme nějak zaterasit vchod. Ale rychle, jsou skoro tady."

Všichni se najednou pohnuli. Pár upírů, v čele s plavovlasým Simonem, prošli škvírou a pokoušeli se zablokovat schodiště do místnosti se škvírou. Ostatní hledali něco, čím se dá zablokovat přímo škvíra. Po chvíli upíři přišli zpátky do Podsvětí.

"Povedlo se?" zeptala se Kristen Simona.

"Jasně že jo. Tys o nás pochybovala?" zažertoval.

"Se ví že ne," usmála se. "Jak jste to udělali?"

"Uvidíš potom," pohodil vlasy a odešel k ostatním upírům.

"Tak fajn," usmála se. "Okay."

Přešla k ostatním. Pokoušeli se nějak zablokovat škvíru.

"Jak vám to jde?"

"Moc ne. A už je slyším venku," řekl Jason.

"Podle předpokladu, že jich je 30, jsou to obyčejní lidé bez zbraní a nadlidské síly, měli by se sem dostat asi za čtvrt hodiny," ozval se za ní ještě dětský hlásek. Byl to Sheldon, který seděl celou dobu na jednom z gaučů v místnosti. Vcelku rychle to vypočítal. jeho inteligence byla totiž nadprůměrná.

"Jej, Sheldone. Ahoj. Díky. Ale myslím, že s sebou nějaký věci mají. Zbraně určitě. Nevím, co sehnali, ale určitě něco ano. Mám obavy."

"Nemusíš mít. I kdyby se sem dostali, je jen malá pravděpodobnost, že by dokázali někoho vážně zranit. Možnost je tu tehdy, kdyby měli na nás nějakou určitou zbraň, kdyby znali naše slabiny."

"Prosímtě, Sheldone, nestraš."

"Já pouze zvažuju všechny možnosti," pokrčil rameny.

"No dobrá. Tak přestaň zvažovat a pojď nám pomoc. Musíme nějak vymyslet, co uděláme. Oni jsou nebezpeční. Nevím, co by nám dokázali udělat. Ale trochu se bojím."

"Musíme se jim prostě bránit. Je opravdu malá pravděpodobnost, že znají naše slabiny. Takže postačí, když budeme jednoduše využívat naše schopnosti. Upíři, vlkodlaci, zombie, duchové a tak dále... lidé se jich prostě bojí. Musíme využít své vlastnosti."

"Dobrý nápad, Sheldone," uznala Kristen a šla to říct všem ostatním. Rozneslo se to jako čerstvý drb v její třídě.

"Kristen!" přiběhl k ní Lukas. "Ty a Emma se musíte schovat! Vy jste zranitelný!" pokoušel se překřičet dav. Chytil ji za ruku a vedl do jedné ze soukromých místností, kde by se mohla ukrýt. Kristen se mu ale vytrhla.

"Ne, nenechám vás v tom samotný. Chci vám pomoc," pohlédla mu do jeho prázdných očí.

"Kristen, něco si uděláš!"

"Neudělám, slibuju. Prosím, nech mě jít do toho s váma. Nedokážu jen tak sedět a čekat, co se stane." Dívala se mu do očí a snažila se najít trochu soucitu. Nakonec Lukase obměkčila.

"No dobrá. Ale prosím, nic si neudělej," pohlédl jí také do očí, usmál se a objal ji. Kristen se šťastně usmála a vyšla z místnosti k ostatním. Podle toho, co slyšela, tak se její spolužáci dobývali dovnitř. Protlačila se k zacpané škvíře. Byla zatlučená dřevem. Kde ho sakra vzali? pomyslela si. Přitiskla ke dřevu ucho a poslouchala, co se venku děje. Zrovna mluvil Jack. Jeho hlas byl nezaměnitelný, s lehce basovým podtónem.

"Jacku!" vykřikla. Musel ji slyšet.

"Co je, Kristen?"

"Pomož mi! Oni nás tady mučí!"

"Kristen!" špitl Ross. "Co to děláš?"

Kristen se otočila s ďábelským úsměvem. Mrkla na něj.

"Hraje to na ně," řekl ještě tišeji.

"Jacku, rychle!"

"To ti mám věřit?" křikl.

"Věř mi! Emma mě sem zatáhla a začali mě tu mučit! Pomož mi!" Otočila se s omluvným výrazem na Emmu. Ta nasadila takový ten svůj pohled: "Co zas já?"

"Stejně ti prostě nevěřim," řekl.

"Tak proč jdeš dovnitř?" křičela přes zabarikádovanou škvíru.

"Musíme předejít apokalypse. Otevřte to!"

Kristen se pokusila nakouknout škvírou mezi prkny. Viděla toho málo, ale lepší, než nic. Škvíra byla z obou stran zablokovaná prkny. Kristen nešlo na rozum, jak to mohli přibýt z vnější strany. Podívala se pořádně. Byla tam díra. U podlahy byla díra ve dřevě. Tou dírou něco cpali dovnitř. Kristen to pochopila.

"Všichni odstup!" křikla. "Pryč od tý škvíry!"

Každý ustoupil o několik kroků. Právě včas. Z druhé strany se ozval Jackův hlas: "Zapal to."

Škvíra vybouchla.

Exploze otřásla Podsvětím.

Kapitola XVI.

Zvedla se vlna prachu. Kristen se rozkašlala. Nikdo chvíli nic neviděl. Všichni z Podsvětí čekali, dokud prach neusedne. Zato Kristenini spolužáci vyrazili.

"Oni mají s sebou výbušninu?" podivila se Emma.

"Plně vybaveni na Zombie apokalypsu," přešla k ní Kristen, hlas měla prázdný a byla zaměřená na siluety postav v ulehávajícím prachu. Někdo měl v ruce baseballovou pálku, dalšímu postačil kus dřeva z lesa a někteří měli v ruce nůž nebo dokonce pistol.

"Tohle bude tvrdý. Dneska to vidím na hoodně dlouhou noc," objevil se za Kristen Lukas. Dal jí svou ruku na rameno. "Měla by ses jít schovat. Musíme to nějak zvládnout. Běžte. Obě."

"Lukasi, ne!" otočila se na něj. "Nenechám tě tady samotnýho. Nikdy!"

"Budeš muset. Nechci, aby se ti něco stalo. Nedopustím to."

"Taky se mi nic nestane. Je pozdě na to, abysme někam šly. Zůstáváme."

Za chvilku k nim přišel i Ross.

"Běžte pryč. Tady nemáte být. Něco se vám stane," řekl.

"Vidíš? I Roscoe to říká," zatvářil se Lukas ještě vážněji.

"Ale já nikam nejdu. Jsme jediný, který s nima ještě můžou normálně komunikovat. Dej nám možnost to zastavit," nasadila prosebný pohled. Oba obměkčila.

"Dobře, no, ale nic si neudělej."

Kristen se usmála. Přeběhla k Jackovi, který držel v ruce zrovna baseballovou pálku. Když viděl Kristen, napřáhl se. Asi by neváhal jí urazit hlavu. Více méňe v baseballu byl vždy dobrý. Jenže když si jeho chování všimli Ross s Lukasem, byli hned u Kristen. Na zombie byli až moc rychlí.

"Ne, Jacku! Chci s tebou mluvit. S váma všema. Co tady děláte? O co se snažíte?"

"Už jsem řekl, že se snažíme předejít Zombie apokalypse. Říkal jsem ti to. A jak tě tady mučí?"

Sakra, sakra, sakra, honilo se jí hlavou. Musím něco rychle vymyslet.

"Rychle, pryč! To bys poznal pak. Utíkejte!"

"Ani náhodou, lhářko."

Plán selhal. Jack jí nevěří vůbec. Stejně jako zbytek její třídy, vyjma Emmy. Jsou doslova vyhoštěné ze světa lidí. Jack zvedl pálku a chystal se ji uhodit. Najednou pocítila tvrdou ránu do hlavy a spadla na zem.

Otevřela oči. Byla v potemělé místnosti. Sáhla si na hlavu. "Au," vzychla. Rozhlédla se okolo sebe. Vše viděla ještě rozostřeně. Světlo bylo tlumené, stěny bílé Všimla si jen, že je ve větší místnosti, asi to bude sál Podsvětí. Ne, ten je větší. Ležela na posteli. Kde se tady vzala postel? Okolo ní byly další postele. Pomalu se jí zaostřoval obraz. Začalo jí vše pomalu docházet. Tady jsou ranění! Rychle vstala z postele, a zamotala se jí hlava. Spadla na kolena, opřela se o něčí postel a pomalu vstávala. Podívala se, kdo ležel v posteli. Byl to Lukas.

"Nemáš ležet, Kristen?" Jeho hlas byl chraplavější než obvykle.

"Co se stalo?" řekla. "Jsi v pořádku?"

Najednou do místnosti vešel Ross.

"Kristen, máš ležet," řekl.

"Řekne mi tu někdo, co se stalo?"

Ross přešel k ní. "Lehni si, já ti to řeknu."

Kristenina postel byla hned vedle Lukasový. Lehla si a přikryla se dekou. Lukas byl od ní odvrácený zády. Ross si sedl na její postel. Dělo se toho najednou nějak moc. Alespoň ona to tak cítila. Pocit bezradnosti. Co má dělat?

"Takže.." odkašlal si Ross, "po tom, co tě Jack praštil do hlavy a ty jsi spadla, jsem tě odnesl pryč, protože tam to bylo nebezpečný. Donesl jsem tě sem. Když jsem se vrátil zpátky nahoru..."

"Počkej, jak nahoru?" přerušila ho.

"Podsvětí má víc pater. Ukážu ti to později. Takže, vrátil jsem se nahoru a tam se zrovna hádal Lukas s Jackem. Nevím, o co se jednalo, ale oba byli hodně vytočení. Lukas se nakonec vrhnul po Jackovi, ale nějakej tvůj spolužák ho střelil."

"Kam?" vyvalila oči zděšením.

"Do břicha. Je mi ho opravdu líto..."

Kristen v mžiku vylezla z postele a přešla k Lukasovi.

"Jsi v pohodě, Luky?" zeptala se s obavami a lítostí v hlase.

"Nech mě být," otočil se Lukas zády k ní.

"Co se děje, Luky? Co s tebou je? O čem ses s Jackem hádal?"

"Nehraj si na litující hodnou holčičku. Vím všechno. Bylo mi líp, když jsem nic nevěděl."

Kristen se zatvářila ještě zděšěněji, než předtím. Pomalu couvala zpátky ke své posteli.

"Lukasi..." zašeptala. Pohlédla na Rosse. "Co se s ním stalo? Proč se tak chová?" V hlase jí vyzněl smutek.

"Jak já to mám vědět? Já u tý hádky nebyl," rozhodil rukama.

"Jack. Ten šmejd," vystřídal smutek v jejím hlasu vztek.

Kapitola XVII.

Najednou do místnosti přiběhla Emma s Jasonem.

"Kristen! Jsi v pořádku?"

"Jo, jsem. O čem se hádal Lukas s Jackem?"

"Kristen... radši odpočívej... bude to lepší..."

"Nevyhýbej se tomu tématu. Prosím. Potřebuju to vědět."

Emma se taky posadila na její postel.

"Jack o tobě začal lhát. Vymýšlel si. A problém je ten, že mu spousta obyvatelů Podsvětí tady uvěřilo. To by normálně nedokázal. Něco v tom musí být. Takovýhle výkon by nedokázal člověk. Předpoklámám teda, že on člověk není. Alespoň z většiny ne."

"No to je sice zajímavý, ale CO říkal?"

"Že prý o tom věděli už dávno, že hned co jsi tady byla poprvé, taks jim to řekla, žes zavrhovala zombie a pokoušela se je proklít, že jsi nejčernější čarodějka, jaká může být, že jsi mistr ve lhaní, že plánuješ je tady všechny pobít ale nejprv si pohrát s jejich city. To je asi všechno. Promiň..."

"Neomlouvej se, ty za nic nemůžeš. Ach, ten lhář. Příšernej lhář. A... kdo všechno tomu uvěřil?"

"No, spoustu z nás.Ross a Jason byli pryč, oni tě přinesli sem a Sheldon tady připravoval něco, co by pomohlo tobě i všem případným zraněným. Slyšeli jen hádku. Já byla schovaná za všemi, slyšela jsem to dopodrobna, ale nevěřila jsem mu. Znám tě. Lukas tomu asi uvěřil ze všech nejvíc."

"Počkej, ti, co byli vzadu... jak to s nima je? Věřili tomu tak, jako Lukas?"

"Ne, ti ne. Proč?"

"A ti, co byli nejblíže, jak to bylo s nima?"

"Myslím, že ti mu uvěřili hodně. Proč sakra?"

"Mají čaroděje. Nebo čarodějku. Ten mohl všechny zmanipulovat. Čím dál jsi, tím víc kouzlo slábne. Lukas to schytal nejvíc. Jak se to má zrušit?" Kristen ze sebe vychrlila hromadu informací.

"No ano! To je možnost. Teďka ale musíme přijít na to, JAK to teda zrušit. Mohl by si s tím poradit Sheldon, ale je tu riziko, že se nejedná přesně o to, co si my myslíme."

Kristen chvíli seděla na posteli. pak se otočila zpátky na Rosse, který je tiše naslouchal.

"Co se dělo pak?"

"No, hned po tom, co někdo odstřelil Lukase, jsme zaútočili. Pokoušeli jsme se vzít jim zbraně. Skoro úspěšně. Spoustu z nás to schytalo. Ale jedna ze schopností zombies je extrémní vytrvalost, to snad víš. Tak jsme je nakonec vyčerpali natolik, že to vzdali. Můžou se ale kdykoliv vrátit."

"Rossi, ty jsi v pořádku?"

"Já jsem pomáhal raněným. Je mi líto, že jsem se nezúčastnil boje. Ale musel jsem přátelům pomoc. Ti jsou pro mě přednější."

"Kolik... kolik je raněných?"

"Pár desítek. Maximálně padesát."

"Tolik?" zděsila se.

"Na Podsvětí to celkem ujde. Je nás tady dohromady minimálně tisíc."

"Tolik?"

"Jo, tak nějak. Jak se sem vejdeme? Jednoduše. Je tu několik pater, a různé místnosti, o kterých nemá nikdo ani tušení. Teda, někdo ano," pousmál se.

"A zemřel někdo?"

"Naštěstí nidko. Ale Jasonův brácha na tom není vůbec dobře."

"Jason má bráchu?"

"Jo, jmenuje se Blake. Taky upír. Málem shořel, a trefili ho dřěvěným kolíkem. Minulo to srdce, naštěstí. Ale je to s ním hodně vážný."

"Kde je?" zeptala se, když vstávala z postele. Došlo jí, že Jason byl vlastně celou dobu v místnosti. Kristen byla ale otočená zády k němu.

"Je u něj jeho brácha," podíval se Ross za Kristen. Kristen proběhla místností k němu. Pohlédla na Blaka. Vlasy měl ohořelé, pleť, která kdysi měla tu bílou, upíří barvu, byla teď našedlá. Nevypadal vůbec dobře. Ale hrozně se podobal bratrovi. Kristen pohlédla zpátky na Jasona. Z očí mu tekly slzy.

"Myslela jsem, že upíři nepláčou," řekla tiše, s lítostí v hlase.

"Blakovi hrozí smrt," řekl. "Je to můj brácha. Divíš se?"

"Nezemře," řekla rozhodně.

"Co ty víš?" pohlédl na ni.

"Dokud žiju já, nezemře nidko. Slibuju." V hlase jí vyznívala jistota.

"Co tím chceš říct?"

"Pomůžu mu. Ať to bude sebeobtížnější. Nenechám ho zemřít. Mohla bych za to stejně já. Kdybych se v noci nepotulovala lesem, nic by se nestalo. Beru za to zodpovědnost." Kristen zněla tak rozhodně, tak jistě, že nebylo možné odporovat.

"Děkuju," řekl Jason.

"Měli bychom jít," prohlásil Ross. "Ranění potřebují klid."

"Dobrý nápad," vyrazila Kristen ke dveřím.

"Ani náhodou," přiběhl k ní Ross. "Ty jsi raněná."

"Nejsem!" protestovala.

"Schytala jsi jako první ránu. Jack tě přetáhl baseballovou pálkou po hlavě. Musíš odpočívat."

"Jsem v pohodě!" nepřestávala protestovat.

"Myslím to s tebou, jak nejlépe to jde," usmál se na ni Ross. "Jděte napřed," řekl Jasonovi a Emmě. Chytil Kristen do náruče a odnesl ji do její postele.

"Teď musíš spát. Odpočívej. Prosím."

"Dobře. Kdyby se něco dělo, řekni mi to, ano?"

"Neboj se, ty moje plnoprávná královno Podsvětí," usmál se na ni, naklonil se a políbil ji na čelo. "Dobrou noc," řekl a odešel.

Kristen se převalovala na posteli. Nemohla usnout. Stalo se toho příliš na to, aby v pohodě usnula. Převrátila se na bok. Hleděla na Lukasův zátylek. Podívala se na jeho temně kaštanové dlouhé vlasy. Vypadal jako EMO. Zatvářila se ztrápeně. Proč? Proč se to muselo stát?

Zhluboka se nadechla.

Místností se ozval její tichý hlas.

"Lukasi?"

Kapitola XVIII.

"Co je?" odpověděl Lukas.

"Ty opravdu Jackovi věříš?"

"Byl přesvědčivý. A to hodně."

"Za to může magie."

"Já vás slyšel. Ale co když říkal pravdu?"

"Mám tě přesvědčit, že je to lhář?"

Najednou se otevřely dveře. Vešel jimi Sheldon.

"Ahoj, mrňousi," usmála se Kristen. "Jak jsi přežil ten... dnešek? Včerejšek? Nepamatuju si."

"No, tak pořád žiju, takže cajk. Slyšel jsem všechno. Vím o všem. Dokázal bych udělat něco, co by Lukasovi a ostatním dost pomohlo. Ale má to svoje následky."

"Jaký následky?"

"Pokud se jedná o zombie, tak bude asi tak maximálně týden JENOM zombie. Zombie, lačnící po mase. U něj to bude do týdne, ostatní tak jeden den. Lukas to schytal nejvíc. Ale lepší než čekat půl roku, až kletba zmizí. Ten čaroděj musel být mocný."

Kristen se zarazila. Sheldon mluvil jako starý, učený alchymista, a přitom vypadal maximálně na 12 let.

"Sheldone... mimo téma, kolik ti je?"

"Bude mi dvanáct, proč?"

"Učil ses od nějakého alchymisty?"

"Jasně že ano. Totiž... Když mi bylo pět, ztratil jsem se v lese. Utekl jsem z domova. Nevzpomínám si proč. A dostal jsem se do Podsvětí. Venku byl nějaký alchymista, tak jsem s ním začal mluvit. Poznal, že mám vysokou inteligenci a soustředěnost, a že bych prý byl skvělým alchymistou. Začal mě učit. Nakonec ae můj učitel zmizel. No, to je jedno. Mám použít teda ten elixír? Mám ho jít vyrobit?"

Kristen jen bezmyšlenkovitě kývla hlavou. Myšlenky měla někde jinde. Jak mohl alchymista zmizet? To jí nešlo na rozum. Přemýšlela, že si snad udělá seznam záhad. Pak si na něco vzpoměla.

"Sheldy, čekej. Víš, jak jsem chtěla, aby mě všichni poslouchali, a tak jsem vykřikla a otřáslo to Podsvětím?"

"Už jsem nad tím přemýšlel. Mohla bys být čarodějka, tedy spíše člověk se silnými myšlenkami. Dokážeš pomocí myšlenek přetvářet realitu. Mluvila jsi o mikrofonu? Chtěla jsi zesílit svůj hlas a myslela jsi na to tak upřeně, že se to stalo. Neměj strach, někteří lidé jsou toho schopni bez učení. Ta schopnost se hodí. No, je to všechno, co potřebuješ vědět? Super, já půjdu na elixír. Bude to chvíli trvat. Vymysli zatím, kam půjdou, aby tě neohrozili, ano?"

Sheldon mluvil hrozně rychle, a když skončil, nedal Kristen možnost ještě něco k tomu říct. Byla trochu zmatená. Jasně, přišlo jíi divné, když se Podsvětí otřáslo díky ní. Ale zjistila, co se stalo, až moc rychle. Rozbolela ji hlava. Posadila se znovu na postel. Kam by mohli jít zombies, aby je neohrožovali? Vždyť Kristen ani neví, co kde je. Pomalu si lehala a zavírala oči. Snaha usnout nevyšla. Tichou místností se totiž ozval Lukasův hlas.

"Kristen? Promiň."

"Lukasi?" Kristen pocítila štěstí.

"Promiň... ale už ti fakt nevěřím."

"Jak to myslíš?" Zklamání. Hněv.

"Nechal jsem si to projít hlavou. Chceš do mě nalejt nějakej elixír a pak mě zavřít s ostatníma zombies a dalšíma někam do místnosti minimálně na tejden!"

"Maximálně na tejden," opravila ho.

"To je jedno! Chceš mě někam zavřít. Po tom všem, co jsem pro tebe dělal!"

"Chci ti pomoc!"

"To vypadá jinak!"

"Jak? Chci vědět jak!"

Zarazil se. Chvíli přemýšlel.

"Můžeš taky zkusit magii. Ne mě někam zavírat!" rozmluvil se.

"Lukasi, já to neumím. Ublížila bych ti!"

"Můžeš to zkusit!"

"NE!"

Kristen se snažila vzdorovat, ale Lukas ji přemlouval. Vzpomenula si na slova, která říkal Sheldon: "Dokážeš pomocí myšlenek přetvářet realitu. Mluvila jsi o mikrofonu? Chtěla jsi zesílit svůj hlas a myslela jsi na to tak upřeně, že se to stalo. Dokážeš přetvářet realitu."

Chtěla, aby Lukas zapomenul na ty slova. Jen na ty slova. Zapomenul by na slova a prokletí by opadlo. Zaměřila se na tu myšlenku. Myslela na ni tak silně, že nic okolo ní už nevnímala. Pro ni to neexistovalo. Dařilo se jí. Najednou ji rozbolela hlava. Otevřela oči, které měla doposud zavřené. Do místnosti vběhl Ross. Cítil pulzující energii od Kristen. Zastavil ji.

"Kristen, ne! Může mu to ublížit!"

Kristen padla na kolena. Ross k ní přiběhl a pomohl jí vstát. "Musíš jít. Pojď," odvedl ji z místnosti. Vyšli spolu do hlavního sálu Podsvětí. Posadila se na gauč. Hned k ní přišli ostatní nadpřirozené bytosti, ti, kteří nebyli prokleti tím podivným kouzlem.

"Jsi v pořádku?" ozývalo se od několika bytostí.

"Takovou ránu dostat... chápu to. My bychom to zvládli, ale ty... ty jsi člověk. Jenom člověk. Vaše tělěsná schránka je slabá, hodně slabá," mluvil k ní zrovna jeden z nich.

"Prosím, Kristen musí ještě odpočívat," postavil se mezi ni a je Ross. Všichni ho hned poslechli. Každý si začal hned hledět svého. Ross si sedl vedle ní. Schoulila se k němu.

"Mám o Lukase strach. Úplně se změnil," řekla smutně.

"Já o něj mám taky starost. A to je co říct. Nějakou dobu jsme se nenáviděli. Teď je to jiný."

"Počkat... jak nenáviděli? Povídej, ráda si to poslechnu," podívala se mu do prázdných očí.

Kapitola XIX.

"No dobrá, začnu úplně od začátku," podíval se Ross do jejích očí. "Přišel jsem do Podsvětí jako obyčejný zombie. Každého zombie to sem táhne. A když jsem přišel sem, zase jsem normálně myslel. Ale stranil jsem se tady společnosti. Občas jsem pokecal s ostatníma, ale většinu času jsem trávil venku. Nebo pak s Sheldonem. Často jsme si povídali. Pomáhal jsem mu v učení a lektvarech. Nejvíc času jsem stejně trávil sám. A Lukas se do mě začal navážet. Jen tak, ze srandy, ale vadilo mi to. Hlavně mi vadil on sám. Prostě typickej frajírek, dřív měl mnohem vyšší ego než teď. No, po tom, co jsem tě přivedl, se to mezi náma umírnilo, protože začínal mít o tebe zájem. Ale tyhle kecy mě doháněly k šílenství. Snažil jsem se to ale vydržet," usmál se nakonec.

Tys to nějak hodně zkrátil, přemýšlela. Asi to nechceš probírat, viď? Chápu to.

"Teď mi fakt dělá starosti. Zrovna on to schytal nejvíc. A nakonec ho střelili. Proč? Proč zrovna jeho?"

"Ne e, vlastně ho nejdřív střelili a pak až teprv následovala magie, podle toho, co říkali ostatní."

"Aha... fakt mi je ho líto. Docela se změnil. A potrvá to asi týden, než bude normální." Oči se jí zaplňovali slzami.

"Teď by ho Sheldon a ostatní měli zavírat do té místnosti. Nějakou už vybrali. Jeho zranění by se tak mělo taky zahojit rychleji. Neplač, bude v pořádku," podíval se jí hluboko do očí a otřel jí rukou slzy.

"Opravdu? Bojím se, že by to mohlo zanechat následky."

"Nemělo by. Věř, že nezanechá."

Věř, že nezanechá. Něco jí to říkalo. Stačí jenom věřit. Magie. Mohla by zapracovat na svých schopnostech.

"Rossi, myslíš, že by ze mě mohla být čarodějka?"

"Proč ne?" usmál se.

"Dřív, co jsem chtěla, to jsem dostala. Třeba jsem chtěla, aby pršelo, když jsme se měli jít projít. Je to pár dní zpátky. Napadlo mě, že bych svoje schopnosti mohla ještě víc rozvinout, ne?"

"Dobrej nápad. Nebylo by to na škodu."

Kristen se pousmála. Bude z ní vůdkyně Podsvětí a k tomu čarodějka. Nezní to blbě.

"Jen tak od tématu... kdy vám má končit lyžák?" vytrhl ji Ross z přemýšlení.

"Asi zítra. Já vím, dlouho jsme se tady nezdržely, no. Co se dá dělat."

"A kde že bydlíš? Počkej, hned jsem zpátky," zvedl se z gauče a odešel. Během chvilky byl zpátky se srolovanou mapou. Sedl si zpátky na své místo a mapu roztáhl. Teď jsme tady," ukázal na bod na mapě. Měl zelenou, svítivou barvu. "Teda spíš tady je tenhle vchod do Podsvětí."

Kristen si mapu vzala. Byla to obyčejná mapa celého státu, až na to, že na ní byly vyznačené vchody do Podsvětí. Našla svoje město. Ukázala ho. Poblíž města svítil zelený bod.

"Tady bydlím," řekla.

"Super, tam už jsem jednou byl. Chatka tam je stejná, úplná kopie tý tady. Určitě to najdeš. Je to super, že je chata tak blízko."

Chvíli jen seděli. Ross ji obejmul. Kristen se v jeho objetí choulila. Cítila se v bezpečí. Přišlo jí to zvláštní. Byla v objetí zombie. Většina lidí by byla ve smrtelném nebezpečí, ale ona se cítila, jak nejlépe to šlo.

Najednou se zezdola ozval rámus.

"Lukas!" vykřikla Kristen.

"To ne!" zvedl se Ross z gauče. Do několika sekund k nim přiběhl vyděšený Sheldon.

"Nevěděl jsem, že bude takhle silnej. Rozrazil dveře. Ještě k tomu je celkem rychlej. Asi chce utýct ven," řekl udýchaně.

"Ne! To se nesmí stát!" křikl Ross. Lukas zrovna vešel do místnosti. Šel rychle, ale i tak kulhal. Ross se ho pokusil zastavit, ale Lukas ho bez problémů setřásl. Byl silný. Najednou se podíval na Kristen. Zamířil k ní. Byl hladový. Ross se mezi ně postavil. Odtáhnul Lukase pryč.

"Rossi!" vykřikla Kristen. Ross se pokoušel Lukase odtáhnout, ale Lukas s ním praštil o zem. Ross zůstal nehybně ležet. Lukas se vydal zpátky za Kristen a Sheldonem. Sheldon vykřikl zděšením.

"Uteč!" vykřikla na něj. Sheldon ji poslechl. Utekl do spodního patra. Ross stále ležel v bezvědomí na zemi. Lukas se rychle přibližoval ke Kristen. Nikdo by se k ní nedokázal dostat včas, aby ji zachránil. Ani upír.

Kapitola XX.

Kristen udělala něco nepochopitelného. Rozeběhla se proti Lukasovi a objala ho.

"Lukasi! Já vím, že tam uvnitř jsi! Prober se! Chci tě zpátky!" křičela. Cloumala s ním. Ostatní hned běželi k ní. Kristen čekala na smrtící okamžik, kdy se stane jednou z těch zombie. Ten ale nepřišel. Zavřela oči. Každou chvíli to přijde. Bude z ní zombie. Nebezpečná. Nebo... Možná z ní už zombie je. Pohlédla na Lukase. Byl to... zase on. Byl zpátky.

"Kristen!" pevně ji obejmul. "Omlouvám se. Za všechno. Je mi to hrozně líto." Pak se jí podíval do tváře. Tekly mu z očí slzy. Divné, říkala si. Nikdy by nečekala, že uvidí zombie plakat. A ještě ke všemu Lukase, který si rád hrál na frajírka.

"Odpouštíš mi?" řekl hlasem plným lítosti.

"Jasně, že jo," usmála se. Pak se mu ale vyprostila a přiběhla k Rossovi. Stále ležel v bezvědomí. Pohlédla na něj.

"Rossi, vzbuď se. Prosím," tiše naléhala.

Najednou se okolo ní a Rosse objevil dav nadpřirozených.

"Jaks to dokázala, to s Lukasem?" slyšela otázky ze všech stran.

"Ticho. Nejdřív musíme vzbudit Rosse," křikla. Měla nervy na pochodu. Na to, že milovala adrenalin, měla strach. Byla vyděšená. Ale nechtěla na sobě nic dávat znát.

"Rossi, no tak," říkala tiše. Za ní se objevil Lukas. Lekla se ho. Pořád se ho lehce bála.

"V pohodě?" řekl.

"V pohodě to bude, až bude Ross v pořádku," vyjela.

"Klídek. Ano? Klid," řekl pomalu.

Kristen chytila Rossovu ruku.

"Prosím, potřebuju klid," řekla všem okolo. Znovu odešli. Viděla v jejich výrazech patrné rozhořčení. Nemá se čemu divit. Neustále je od sebe odstrkuje. Ale chápali to.

Kristen stále držela Rossovu ruku. Klečela na zemi vedle něj. U ní seděl Lukas.

"To bude v pohodě," utišoval ji.

"Já doufám," špitla. Ale uvnitř měla hněv. Plno hněvu. Byla na Lukase opravdu naštvaná. Chvíli ještě držela Rossovu ruku. Pak otevřel oči.

"Rossi!" zajíkla se radostí. Věděla, že se by mu nic nestalo, ale měla o něj starost. Velkou. Hned, jak vstal, obejmula ho. Pevně. Ross jí objetí opětoval. Pak si všiml Lukase. Rachle se vyprostil z objetí a srazil ho k zemi.

"Rossi, ne! Už je zpátky," pokusila se zastavit Rosse, který se chystal Lukasovi ubalit ránu pěstí. Ránu ale včas neubrzdil. Možná jen zmírnil. Tak či tak Lukas díky němu krvácel z nosu.

"Co jsi říkala?" otočil se na ni Ross.

"Je zpátky. Vrátil se."

"Jakto..."

"Víš jak jsem ti říkala o tom, že se mi podařilo jednou to, co jsem chtěla? Magie. Pokusila jsem se o to. Risk, ale vyšel. Tak jsem se pokusila probudit i tebe," vychrlila ze sebe.

"Kristen!" objal ji. "Víš, jak to muselo být nebezpečný?"

"A tos to neviděl," usmála se.

"Něco jsem viděl. Ani nevím jak. Prostě jsem to viděl. Jak... jaks ho obejmula... Tos neměla strach?"

"Ten vztek... Jak tě odhodil a tys omdlel... bylo to silnější než strach."

Lukase píchlo při těch slovech u srdce. Naštval Kristen. Ona na to určitě nikdy nezapomene. A možná mu to ještě neodpustila. Slova jsou přeci jenom někdy pouze prázdná.

"Kristen, ale i tak.." Ross byl znovu na nohou, přitiskl Kristen k sobě. Měl o ni vždycky strach. "Mělas utéct," řekl ji.

Lukas pomalu couval do rohu místnosti. Cítil se odstrčený. Neprávem. Zaútočil na někoho, kdo si dovolil ublížit Kristen. Kvůli tomu dostal nejsilnější zásah magií. Za své chování potom nemohl. A oni mu to dávají za vinu? Je to nespravedlivé. Otřel si krev z obličeje. Pohlédl na ně. Choulili se spolu v objetí. Možná jim spolu bude dobře, říkala část jeho já. Ta druhá část křičela: Nebuď tam v koutě! Přestaň! Taky si ji zasloužíš!

Lukas měl v hlavě celkem zmatek. Lukas! Ten machr, který nikdy negativní pocity nedal znát, byl poměrně na dně. Poznal na sobě, že se opravdu zamiloval.

"Kristen," říkal tiše, nikdo ho neslyšel, "proč? Víš, že mi tím ubližuješ?"

Jakoby to bylo nějak telepaticky, Kristen se na něj otočila. "Lukasi..." zašeptala. Ross se otočil stejným směrem. Kristen se vyprostila z jeho objetí a přešla k Lukasovi. Díval se upřeně do země. Ross chtěl jít za ní. Kristen slyšela kroky a ohlédla se na něj.

"Ne," řekla. "Prosím."

Došla k Lukasovi. Pohlédl na ni, pak sklopil pohled zpět na zem.

"Lukasi," zopakovala.

"Ano?" pohlédl jí do tváře a pousmál se.

Objala ho. "Co se stalo, to se stalo. Zapomeň na to," řekla.

Lukas objetí vřele opětoval. V srdci měl obrovskou radost. Po tom toužil. Aby ji mohl alespoň obejmout. "Hrozně mě to mrzí," řekl.

"Nevadí. Já to chápu." Najednou, z ničeho nic, jí bylo Lukase líto. Ještě před chvilkou na něj byla naštvaná, ale teď...

Kapitola XXI.

Najednou přiběhl zpátky Sheldon. Zamračil se. Nechápal. Všichni stáli okolo, nic nedělali. Nereagovali na to, že byla Kristen v objetí Lukase, který se jim před chvílí pokoušel sežrat mozek.

"A co nos?" zeptala se Lukase Kristen. Lukas si na svůj nos sáhl.

"Dobrý. Už je to celkem dobrý," pousmál se.

"Co jsem prošvihl?" ozval se Sheldon. Kristen se na něj otočila "Sheldone! Prošvihls toho dost," řekla s úsměvem.

"No to dokážu pochopit, ale co všechno?"

Kristen pustila Lukase a přeběhla za Sheldonem.

"Okay, pokusím se ti to vylíčit," začala Kristen vyprávět, co se zatím stalo.

"Páááni," řekl Sheldon, když domluvila. "Tak ty ses dala na magii, jo? Radši opatrně. A to s Lukasem... Mám strach, že když ještě neumíš tolik zacházet se svými schopnostmi, tak by se to mělo vrátit. Chci říct, že se týdnu jeho "zombie stavu", nebo jak to mám nazvat, nevyhneme. Jednou jsem o tom četl. Bylo to tam. Takže... musíme s tím počítat. Neříkám, že se to určitě stane. Ale pro jistotu. No, musím tě ale opravdu pochválit. Poprvý ses pokusila o magii, chci říct o silnou magii, a podařilo se to. Muselas vynaložit spoustu úsilí za tak krátký čas. Opravdu jsi dobrá," ukázal palec nahoru. "Jen mi trochu vrtá hlavou to s tím Lukasem," podrbal se ve svých krátkých hnědých vlasech. "Asi se tomu nevyhneme. Jen jsi to opozdila. Ale to je dobře! Viděli jsme, co dokázal. Musíme se připravit."

"Chápu... ale my zítra jedeme domů. Musíme nějak vyřešit, jak se domů dostaneme. Nevím, jestli nás třída pustí," ozvala se Emma, která předtím stála s Jasonem v davu.

"Už zítra? Tak tohle bude malej problém. Oni vás neberou mezi sebe. Podle nich nejste lidi. Jak jedete? Autobusem? Možná vás tam vezmou." Sheldon nepustil nikoho ke slovu. Bylo to celkem vtipné

---a jak mám ve zvyku, skončila jsem u nedopsané věty a pokračování nebylo ani dopředu vymyšlené, nya~---