neděle 23. července 2017

.: Tvorba dávnověků :. Poslední Perla

"Tvorba dávnověků" je neuspořádaně uspořádaná hromádka několika příběhů, které jsem psala v dřívějších dobách a s radostí si je znovu pročítám a poučuji se ze svých chyb.
Tak je prosím, neberte nějak vážně.
Dalo mi dost práce vůbec sebrat odvahu a publikovat je veřejně... :D A přeji vám hodně štěstí v poučování se z mých chyb z dřívějška! ^^


Před několika lety se v boji o záhadný poklad v zemi jménem Morelie narodila jedna dívka. Ona a její rodiče bydleli v domě jedné velmi hodné paní, které se ten den, co se narodila ta dívka, narodil kluk. Vyrůstaly pod palbou pirátských děl v Temném moři. Jmenovali se Tina a Alex. Jednou jim piráti odvedli rodiče a sourozence a pak celý dům vypálili. Schovaní Tina a Alex z hořícího domu v posledním okamžiku vyběhli. Tina si sbalila brašnu s první pomocí, nožíkem a podobnými věcmi. Alex měl batoh s podobnými věcmi jako Tina.  Za pár dní došli k městečku u moře jménem Anenbearton. Piráti na ně neustále útočili a Tina a Alex museli skočit do moře. Piráti na ně stále útočili, takže Tina a Alex měli co dělat, aby vyvázli živí. Doplavali k jedné celkem velké lodi a vylezli na ni. Naneštěstí tam na ně čekali další piráti. Tině a Alexovi nezbývalo nic jiného než se vydat po schodech nahoru. Chvíli běželi spolu, pak se Alex na chvíli zdržel, protože zahlédl v jakési „úklidové komoře“ lano a pistoli. Naneštěstí v „úklidové komoře“ byla parta pirátů, kteří když Alexe zahlédli, okamžitě ho svalili k zemi a svázali ho. Pak Alexe odnesli na místo, kde byla schovaná Tina, v jakémsi „pokoji pro návštěvníky“. Piráti Alexe pohodili na podlahu, odešli a zamkli za sebou dveře. Jakmile docvaknul zámek, Tina hned přiběhla k Alexovi a pokusila se ho odvázat. Když ho odvázala, pokusila se pomocí klíčků ležících na zemi otevřít zamčené dveře, ale Alex jí zarazil se slovy: „Tino, no tak, neblázni, vždyť za dveřmi jsou nějací lidé, to jim chceš skočit přímo do náruče? Můžeme zkusit vyskočit oknem, můžeme prolézt stropem, protože prý tam většinou nikdo není, můžeme odsud uniknout mnoha způsoby, ale ne jim skočit přímo do náruče! To by byla šílenost!“ Tina se chvilku rozmýšlela a pak řekla: „No jo, máš pravdu, ale kudy vylezeme? Jsou tu dva záchranné kruhy, mohli bychom s nimi skočit do moře a…“ „A moře nás rozežene každého na opačnou stranu, hmm, to je chytré,“ skočil jí do řeči Alex. „Tak jo, hele, zaprvé mě nech domluvit a zadruhé mě napadlo, že bychom ty kruhy mohli svázat nějakým provazem, nemám pravdu?“ vykřikla Tina. „No jo, to mě ani nenapadlo,“ řekl Alex a podrbal se za uchem, „ale buď tak laskavá a neječ tady, nebo nás ještě chytí. To by tak scházelo. Jo a jak mě svázali, tak jsem jim štípnul tohle,“ řekl a ukázal Tině malou pistolku a dlouhý provaz. „Ten provaz si můžeme uvázat kolem pasu a ke kruhu, to bude podle mě pro nás oba nejbezpečnější,“ dopověděl Alex. Najednou se ozvalo chřestění klíčů. Tina a Alex si vyměnili pohledy, popadli kruhy a vyskočili otevřeným oknem na palubu, schovali se, uvázali provazy tak, jak Alex říkal, a oba skočili do moře. Alexově malé pistolce bohužel zvlhnul střelný prach, a tak když je piráti z paluby uviděli a začali po nich střílet, Tina s Alexem nemohli žádnou zbraní útok odvracet. Prostě museli plavat, až je piráti neměli na dostřel. Až pak Tina promluvila: „No, musím říct, že to byla sranda, ale ta loď musela plout hodně rychle, protože podívej, kde je pobřeží!“ Až teď to Tině i Alexovi došlo, a tak se urychleně vydali ke břehu. Když tam doplavali, řekl Alex: „Hele, Tino, myslím si, že tohle Anenbearton není. A že by se za takovou chvilku tolik změnil, se mi nechce věřit. Museli jsme plout hodně dlouho, nemyslíš?“ Tina ho však zarazila: „To mi chceš říct, že ty piráty nevidíš? Tady se to jimi jenom hemží. Radši pojď támhle tím hustým lesem, tam jich možná tolik nebude.  A žádné protesty, jestli budeš tak laskav.“ Když prošli lesem, Tak si Tina všimla staré, oprýskané zdi se dveřmi, které hlídal další pirát. Tina pošeptala Alexovi, aby se schoval, a ona sama seběhla trochu dolů, schovala se a zavolala na piráta: „Porada u hlavní brány, všichni se dostavte!“ Pirát, sedící na pařezu, okamžitě vyskočil a běžel dolů. Najednou se otevřely ony hlídané dveře a z nich vykouklo hned několik pirátů. Tina znovu zvolala: „Porada u hlavní brány, všichni se dostavte!“ Všichni vykukující piráti se okamžitě rozeběhli dolů jako ten první pirát. Jakmile všichni seběhli dolů, Tina vyběhla zpět za Alexem a otevřenými dveřmi vešli dovnitř. Tina tam našla zapečetěnou obálku a ukázala jí Alexovi, který řekl: „Tak teda nevím, ale ty boje tady jsou poněkud podezřelé, takže asi nebude vadit, když ten dopis otevřeš.“ Zezadu na obálce bylo napsáno: Oscar McKennedy Pokoj Hlavního pirátského Štábu Hrad Ortosigon Ostrov Kennedy Morelia „Tak to otevři!“ naléhal Alex. V obálce byl malý papírek, na kterém bylo vepsáno: Ahoj Oscare, Doufám, že se Ti cesta líbila. Ta Perla je velmi vzácná, a zdá se mi, že si mne oblíbila, co myslíš? Až se tu objevíš, tak Tebe, nikoho jiného, jen Tebe pohostím. A pak mi povíš, co si myslíš o Perle. Nyní však jedu k Tvému Hradu. Užij si života.  Tvá Lorenz PS: Kim a Jim si velice užívají.J Jakmile Tina dočetla, oba si vyměnili nechápavé pohledy. Kdo je Lorenz a kdo Oscar? A kdo Kim a Jim? Neustále jim to vrtalo hlavou, ale zaslechli kroky, jak někdo šel dolů po schodech, tak seběhli do jakéhosi sklepení, a tam byly velké dvoukřídlé dveře. Oba dva je opatrně otevřeli, a když jimi prošli, stáli ve velké místnosti se šesti sloupy ve dvou řadách a velmi pohodlným křeslem naproti dveřím. Oba se urychleně schovali za dva sloupy, protože se tam procházela žena celá zahalená do černého pláště. Pak sloupy obešli a schovali se za další dva. Najednou se znovu otevřely dveře, vešel malý otrhaný mužík, oznámil pisklavým hláskem: „Máte návštěvu, paní McKennedyová,“ počkal, až žena přijde ke dveřím a s tou ženou odešel. Když se zabouchly dveře, ozval se dívčí hlas: „Hurá, už se to s ní nedalo vydržet.“ Tina i Alex strnuli hrůzou. Tina se opatrně podívala na místo, odkud se hlas ozval, a spatřila svou ztracenou sestru Ellen a Alex ji zezadu odvázal. Když Ellen spatřila Tinu, zamračila se a řekla: „Neměli jste sem chodit. Zajmou vás a budou na vás zkoušet různé věci jako na mě – podívejte se sami.“ Ellen si vyhrnula triko a ukázala jim spoustu jizev na břiše. Tina se zhrozila a pak řekla: „Tak utečeme, pojďte!“ Alex jí však zarazil: „Tvá sestra by mohla vědět, co se tu děje. Ellen, prosím, pověz nám, co víš.“ Ellen začala vypovídat: „V tomto zámku je tajná posádka pirátů, kteří hlídají Perlu – tajemný poklad neviděný stotisíce let, který má zvláštní sílu. Tady tento zámek patří Oscarovi, který je na služební cestě na rozkaz Lorenz, jeho manželky, která tu se mnou byla. Jednou poručila Oscarovi odvézt Perlu na její ostrov, do jejího zámku v Litomcomu…“ Najednou někdo rozrazil dveře a do místnosti vběhlo několik pirátů a muž v černém hábitu, který zvolal: „Ach, tady máme ty uličníky, co odvedli pozornost několika mých mužů, vloupali se do hradu a osvobodili tuhle zatracenou malou holku! Svažte je a odvezte do Matheringu!“ Nemotorní piráti, mezi nimiž byl i pirát u dveří, se rozeběhli za trojicí, ti se však rozeběhli ke dveřím, vyběhli na chodbu, po schodech ke dveřím, pirát, co seděl na pařeze, tam nebyl, a tak se vydali na pláž, ale zapomněli, že tam bylo mnoho pirátů, takže jim padli přímo do náruče. Piráti je svázali, omráčili, naložili na loď a odvezli do města Mathering. Když se Alex vzbudil, ležel na bílé posteli a vedle něj leželi na stejně bílých postelích Tina a Ellen. Najednou k té trojici přišel mladý muž a Alex vykřikl: „Nathane! Bratře, co ty tady děláš?…“ Ale Nathan ho okřikl: „Ticho, nemůžu se tady s tebou vybavovat moc dlouho, dal jsem výpověď, takže mizíme!“ Alex všechny probudil, Nathan je odvázal a všichni vyběhli do temných uliček půlnočního Matheringu. „Včera byly záhadné oslavy, řádilo se od večera až do rána, takže dnes bude každý tvrdě spát. Vydáme se do Orthohamu, města u řeky Flumen. Ta ústí v Tenebriském oceánu. Dozvěděl jsem se, že tam na ostrově Insula je schovaná Perla…“ „Ale každý přece říká, že je v Litomcomu,“ skočila mu do řeči Ellen. „Asi si byla dlouho na ostrově Kennedy, tam se nemluví o ničem jiném, ale je to lež. Myslím si, že to Oscar a Lorenz to dobře zakamuflovali, protože nikdo z ostrova Kennedy neměl vědět, kde Perla je, protože tam byli nováčci, kteří přešli na jejich stranu, a nedalo se jim moc věřit. Jo a víte, kde jste teď byli? Tam se tomu říká Zjišťovací středisko pro válečné zajatce, ale všichni tomu říkají Místo, kam nechci. Všichni z ostrova Kennedy tam podstoupili nepříjemnou zkouškou. No a tady mám loď,“ řekl Nathan a ukázal na malou loďku u břehu. Všichni na ní vylezli a Alex vytáhl kotvu. Nathan se ujal kormidla, Ellen sešla do podpalubí a Tina napnula plachty. Než začalo svítat a v Zjišťovacím středisku pro válečné zajatce zjistili, že jim Tina, Alex a Ellen chybí, už byli z dohledu. Tina si vylezla do strážného koše a podívala se na palubu: podlaha byla pomalovaná modře a hnědě, Nathan na ní zavolal: „Koukáš na podlahu? To je mapa celé Morelie, úplně podrobně. Maloval jsem jí sám na plátno od přátel, dávám si ji na každou loď. Pomáhalo mi vyprávění cestovatelů, občas mě opravili. Vidíš ty ostrovy, na kterých stojím? Ty jsou přímo před námi. Tam nabereme vodu. A ta červená stuha, to je cesta, kterou pojedeme. Pokud se nic nepokazí, mělo by nám to trvat asi 4 dny, než se dostaneme do Orthohamu. Musíme proplout podzemním průplavem. Málo lidí o něm ví, a je velice nebezpečný…“ Najednou se z podpalubí ozval výkřik a Ellen vyběhla. Bylo na ní vidět, že je k smrti vyděšená. Sotva popadla dech, spustila: „Tam dolů už nepůjdu. Něco tam je. Asi to na nás někdo úmyslně nastražil. Je to nějaké menší zvíře, ale protože jsem hned nevěděla, co to je, dostala jsem strach. Byla tam tma, vypadalo to nebezpečně. Musíme se toho zbavit, a to…“ Nathan jí ale skočil do řeči: „Budeš tak laskavá a na chvilku zmlkneš? Asi tě nenapadlo, že mám mazlíčka. Je to mládě lva a jmenuje se Leon. Leone, pojď sem!“ Jakmile to Nathan dořekl, přicupital k nim malé, roztomilé lvíče. Najednou se rozhostilo ticho, přerušované pouze šploucháním vln, pokřikováním racků a vrnění malého Leona, jenž se chystal chytit kus Tininy roztržené nohavice, která vlála ve větru. To poklidné ticho přerušil až Alex: „Hele, Ellen, nevíš náhodou, kdo jsou Kim a Jim?“ „Hmm… Ale ano, vím. Jsou to děti Oscara a Lorenz. Mají v oblibě každému kolemjdoucímu na ulici hodit ‚Množící se bombičky‘ nebo ‚Ohnivé kuličky‘ a myslí si, jaká je to legrace. Haranti malí, já jim ukážu. Pozor na ty ostrovy, nebo nabouráme!“ Ellen vyskočila a ujala se kormidla. Nato, že poprvé řídila loď, jí zakotvila zcela perfektně. Nathan vyskočil, doběhl ke břehu, hned se ale stáhnul zpět do rákosí. Právě tam totiž stáli Kim a Jim. Kim byla velice půvabná krátkovlasá zrzka ve věku asi jako Nathan. Jim byl o něco starší a vlasy měl mnohem červenější než jeho sestra. Oba působili dojmem pohrdavosti a nenávisti k jiné dívce, která tam s nimi stála. Nathan si všiml, že jej jeho dlouholetá kamarádka Drake zahlédla, naštěstí na sobě nedala nic znát. Drake měla na rozdíl od Kim a Jima dlouhé bílé vlasy, byla asi o 2 roky starší. Nathan se ohlédl a viděl, jak se k němu blíží malý Leon. Okamžitě se ho snažil zbrzdit, ale to už běžel Leon ke Kim a zahryznul se jí do lýtka. Nato se schoval do blízkého křoví a Jim svou padající mladší sestru okamžitě chytil. Pomalu, se sestrou v náručí vrávoral ke své lodi na druhé straně ostrova, než zakotvila Nathanova loď (které si naneštěstí ani jeden nevšiml), a ještě zavolal na Drake: „Ještě se uvidíme, a to si nás nepřej! Až se to dozví rodiče, budeš mít velký průšvih!“ a pak se ztratil v lese. Nathan chvilku čekal, až k němu přiběhne Leon, a vyrazil směrem ke své lodi. Tam čekal, až Kim a Jim odplují, a s Tinou, Alexem a Ellen došel za Drake. Ta hned, co k ní došli, spustila: „Nathane, prosím tě, co tady děláš? Víš, jak je to nebezpečné, a ty si sem jen tak přijedeš? Vždyť tě mohli chytit…“ Ale to už se odněkud ozýval psí štěkot a ke vzdálenému malému Leonovi přiběhl malý foxteriér. Oba si ihned začali hrát a ničit vše, co jim přišlo do cesty. „Tohle je Fox, moře mi ho včera vyplavilo v košíku s tímhle dopisem,“ řekla Drake a podala jim zmuchlaný dopis s povědomým písmem: Zdravím Vás. Tohle je Fox, malý foxteriér. Nemohu se o Foxe dále starat, proto jej posílám tomu, kdo o Foxíka má zájem. Pozor, umí velice zlobit. Zabavte se s ním. Totcmg „No jasně, ta je ale chytrá,“ vyhrkla Tina, „myslím Lorenz. Tady mám jeden dopis od ní, je to stejné písmo, takže jsme znovu

Žádné komentáře:

Okomentovat